úvod o nás Reportáže Cestografie Knihy Napište nám


Chiva, Uzbekistán 2015

   Skvostná oáza, jedna z dávných perel Hedvábné stezky je dnes opravdu hodně, hodně turistická. V případě Chivy je bohužel výstižné slovo „skanzen“. Když jsem se dívala na zhruba sto let staré fotografie a porovnávala je se současností, tak jsem se nestačila divit. Všechno je zrekonstruované a obnovené, ale až moc – hladké stěny a přesná nároží, v obrovských plochách modrých malovaných dlaždic nechybí ani kousíček, zarovnané cihlové fasády, vzorové obchůdky a dílny, malebná zákoutí – všude čisťoučko. Potíž je, že se ztratila autentičnost.
   Zdá se, že fotogenické staré město neslouží jen turistům, ale i místním pro různé slavnostní příležitosti. Naproti madrase Arab-Chána jsem zahlédla chumel svátečně ustrojených lidí. Mezi nimi největší pozornost přitahoval chlapeček v bělostném úboru, na hlavě třpytivý turban s pírkem. Vypadal jak malý maharádža a zjevně se vše točilo kolem něj. Dovolila jsem se, jestli mohu fotografovat, a dostala nadšený souhlas polichocených příbuzných.
   Pochopitelně mne zajímalo, co se to vlastně děje. Usuzujíc z nepříliš optimistického výrazu malého oslavence jsem to už předem trochu tušila, takže mi jen potvrdili mou domněnku: vedou synka (chudáčka!) na obřízku. Velcí páni kluci to už měli za sebou, a tak se tvářili světácky...