úvod o nás Reportáže Cestografie Knihy Napište nám


Boreda, Etiopie 2004

   Nejspíš se od té doby mnohé změnilo. Turisti už „vlezou všude“, do některých míst se musíte předem objednat a už jsou města, kam se bude pouštět skrz turnikety. Nicméně Etiopii jsme navštívili před mnoha lety a často jsme měli pocit, že se pohybujeme v oblastech, kde snad bělocha nikdy neviděli. Nerozpakovali se udělat kolem nás kruh a stejně, jako jsme zírali my na ně, zírali oni na nás.
   Já byla tehdy nakrátko ostříhaná, měla jsem plátěné kalhoty jaké nosím vždy na exotické cesty, protože v sukni se těžko leze přes plot a člověk si nemůže bez obav sednout na zem, a plandavou košili, abych se nespálila od pražícího slunce. Při jedné zastávce se jako obvykle všichni, kdo měli nohy, kolem nás seběhli a začali si povídat s naším průvodcem Kademkaču. Ten se v jednu chvíli po mně rozpačitě ohlédl a ačkoliv byl v obličeji temně snědý, úplně jsem viděla, jak se červená. „O čem to mluvíte?“ zajímala jsem se. Musela jsem naléhat, aby mi odpověděl. „Ženy se ptají, jestli jste samec nebo samice,“ vysoukal ze sebe neochotně.
    Nejvtipnější mi připadala ta formulace – neřekl, že se ptají, jestli jsem žena nebo muž. Zasmála jsem se, rozepnula si košili, pod kterou jsem měla nátělník a podprsenku, a vystrčila na tazatelky hruď. Černošky vyvalily oči, rozřehtaly se a utekly pryč.