úvod o nás Reportáže Cestografie Knihy Napište nám


Negril, Jamajka 2011

   Ano, věděli jsme předem, že se na Jamajce pěstuje marihuana a že se tu hulí ve velkém (ačkoliv je to oficiálně zakázané). Dokonce sem někteří výletníci – zejména z nedalekých Spojených států – jezdí speciálně jen kvůli tomu. Ale že to bude takový fofr, to jsme netušili. Trávu, které tady říkají „gandža“, dostanete na každém rohu a její charakteristická vůně se line v libovolnou denní dobu skoro všude. Neumělou rukou psané křiklavé poutače „cold beer - joint“ na stáncích s občerstvením evidentně žádnou úřední kontrolu ani policajty nevzrušují.
   Vrtalo nám hlavou, kde se tu všechna ta marjána vlastně pěstuje, protože ze silnice ani při pěších výletech jsme nikdy nic nezahlédli. Vyrazili jsme tedy do hospody naproti našemu hotelu a pozeptali se, jestli by bylo možné vidět nějakou plantáž. Snědý „jaman“ se nerozpakoval a za rozumnou úplatu nás zavezl ke kámošovi, který gandžu pěstuje. Jeli jsme nějakých dvacet kilometrů cestou necestou do kopců a pak jsme ještě museli jít kus pěšky. Myslela jsem, že uvidíme nějaké udržované záhony či políčka.
    Jaká naivita! Na pozemku za chatrným rezavým plotem ve velmi chaotické skrumáži dalších plodin, harampádí, plevele, stromků a keřů byl plácek s „květináči“ z pneumatik, kde rostly kytky. Vyklidněný dredatý „farmář“ v charakteristické rastafariánské háčkované čepici si od nás převzal „vstupné a fotografovné“, nechal nás chvilku se po pozemku motat, pochlubil se pytlem nové sklizně a rozloučil se s námi v oblacích voňavého dýmu.