Když to jen trochu jde, tak se v cizině pohybuji vypůjčeným autem. Člověk má volnost a pohodlí. Je však třeba vědět, že silniční provoz a způsob řízení se mnohde diametrálně liší od toho, čemu jsme zvyklí u nás. Řídit v temperamentních zemích mne velmi baví, protože se zde používá selský rozum a nedbá se striktně na pravidla.
   V Řecku se jezdilo podle mého gusta. Cestovala jsem s mladší dcerou Alžbětou, která mi dělala šikovnou navigátorku. Na dlouhém přejezdu z Delf do Meteory jsme unavené sjely z hlavní silnice do městečka Karditza a na ospalém náměstí vlevo od nás zahlédly kavárnu. Byla jsem líná hledat objížďku, a tak jsem těch pár desítek metrů k ní zajela rovnou, ačkoliv jsem tušila, že jsem nesprávně v jednosměrce. „Klídek, jsme na Balkáně,“ pravila jsem rozšafně a zaparkovala u chodníku v protisměru. Lelkující chlapi, co posedávali u stolků, mne hned začali upozorňovat, že nestojím dobře, ale já nad tím mávla rukou a posunčinou naznačila, že se otočím později. Nejdřív to kafe! Všichni jsme se tomu zasmáli. Sedíme, usrkáváme kávu a „konverzujeme“ pomocí rukou a těch deseti řeckých slov, co známe. Vtom chlapi zbystřili a upozornili nás na policajty, kteří přijeli do ústí „naší“ jednosměrky. Myslely jsme, že za chvíli vypadnou a my se pak v klidu otočíme a odjedeme, ale oni se jali kontrolovat projíždějící auta a nezdálo se, že toho hned tak nechají.
   Co teď? Nemínily jsme tu trčet do večera a bylo jasné, že až začneme s autem manévrovat do protisměru a budeme kolem nich chtít projet, jaksepatří si nás vychutnají. Muži z kavárny mezitím něco řešili, my tomu nevěnovaly pozornost - nerozuměly jsme. Nakonec jsme se tedy zvedly, pozdravily a odevzdaně sedly do auta v očekávání průšvihu. Vtom k nám přiskočil jeden z partičky a ukázal mi, že mám jet rovně, dále ulicí v protisměru, pryč od policajtů. Cože? Vtom jsem si všimla dalšího "našeho spřáteleného kavárenského povaleče", jak na mne mává o pár desítek metrů dál. Představte si: chlapi z kavárny udělali štafetu, aby nám zprůchodnili jednosměrku! Úplně vzadu na křižovatce stál majitel kavárny, zastavil provoz a nenechal žádné auto odbočit, dokud jsme nevyjely my. Prosvištěly jsme kolem něj, zamávaly mu a poslaly vzdušnou pusu. On se zachechtal a uvolnil cestu zastaveným autům. Není to nádherný příběh o tom, jak by muži měli pomáhat ženám? :)
   Spiklence z kavárny bohužel vyfocené nemám. Tak náhradou alespoň jiní řečtí frajeři...