úvod o nás Reportáže Cestografie Knihy Napište nám


Matjiesfontein, Jihoafrická republika 2017

   Jihoafrická republika je bezpečná a turisticky velmi přívětivá země. Dodržují se zde pravidla a předpisy, jezdí se tu po kvalitních silnicích. Zastávky zvoucí projíždějícího automobilistu na občerstvení bývají často s velkou péčí a amatérskou vynalézavostí vyzdobené, až přezdobené. Nevím, jestli za touto snahou vězí spíše vypočítavost, snaha přilákat turisty a zvýšit svůj zisk, anebo pouze nezáludná touha zkrášlit prostředí ku radosti své i všech ostatních. Jako koncentrát popsaného jsem vyhodnotila malou samotu Matjiesfontein na odlehlém místě náhorní plošiny Oorlogskloof.
   Pakliže někdo neví, co vlastně znamená pojem „kýč“, nechť se tam zajede podívat. V malé usedlosti je k navštívení jídelna a prodejna místních dobrůtek a suvenýrů mezi kterými dominují malovaná a vyřezávaná pštrosí vejce. Rozkošatělé vybavení balancuje na hranici fujtajbl veteše a hipsterské roztomilosti. Všude obrázky, háčkované dečky, vyšívané polštářky, kytičky, sošky a gejzíry dalších cetek. Kolem domu jsou pečlivě udržované záhony, kde rostou nejen květiny, ale i cedulky s humornými nápisy a nechybí ani vychytávky typu staré boty sloužící jako květináče.
   Celému podniku kralují tři postarší sestry, o kterých se s určitostí dá říct, že netrpí komplexem méněcennosti ani podvýživou. Dali jsme si u nich zázvorové pivo, zakoupili vybarvené pštrosí vejce a zapředli hovor. Všechny tři měly pestré oblečení doplněné bujnými ozdůbkami, to vše korunované strakatými tyroláky. Jelikož stejné klobouky měly na hlavě i černošské služky a pomocnice, zeptala jsem se, jestli je to nějaká místní tradice. „Néé, kdepak! To nosíme proto, že ráno nemáme čas se česat, a takhle je to jednodušší,“ zněla upřímná a přímočará odpověď, která nás naprosto uzemnila.