Země vycházejícího slunce je pro našince, který se tam vydá poprvé, koncentrátem nového, zvláštního a překvapivého. S dcerou Klárou jsme navštívily i město Nara, proslulé svými chrámy rozmístěnými v krásném lesoparku, kde se k velké radosti návštěvníků potulují hordy polodivokých jelínků šika. Ocitly jsme se tu zrovna patnáctého listopadu, kdy se v Japonsku slaví svátek 7-5-3. Je to den, kdy příbuzní přivádějí do svatyní sedmi- a tříleté holčičky a pětileté chlapce, děkují za jejich zdraví a modlí se za jejich požehnání a šťastnou budoucnost. Zdá se, že je to v životě každé rodiny velká událost.
    Zúčastnění jsou slavnostně oblečení a vše se pochopitelně točí kolem roztomilých dětí. Hlavní svatyně Kasuga Taisha byla přeplněná a po obřadu se na nádvoří všichni fotografovali. Některé děti pózovaly vesele a ochotně, jiné byly očividně unavené a nespokojené v nepohodlných tradičních oblečcích a do objektivů svých nadšeně fotografujících příbuzných se moc hezky netvářily. Já zde prožívala učiněné fotografické žně a nemohla jsem se od toho hemžení odtrhnout, dokud Klára nepohrozila, že mi uteče.
   Jako ukázku jsem vybrala fotografii starostlivé babičky s vnučkou. Stará paní byla zjevně polichocená, že si její malý poklad chci vyfotografovat, spěšně dívence narovnala kimono a pohladila ji po ručce. Ani přes mé pitvoření (anebo možná právě proto) a babiččino nabádání však holčička neodložila svůj sveřepý výraz.