úvod o nás Reportáže Cestografie Knihy Napište nám


Yilan, Taiwan 2018

   Dříve se tento ostrov, který má velmi napjaté vztahy se svou „mateřskou“ Čínou, jmenoval Formosa – krásná. S dcerou Alžbětou jsme si vypůjčily auto a popojížděly jak nás napadlo. Bylo to nesmírně příjemné a osvobozující. Jelikož jsme obě otevřené a komunikativní, navazovaly jsme hovory s místními, kdy to jen šlo. Angličtina ani jiný světový jazyk tu ale zdaleka není samozřejmostí a my neovládaly jejich mandarínštinu. Naštěstí máme ty technologie! Krom internetového slovníku jsme si do smartfounu stáhly aplikaci s překladačem naskenovaných nápisů. Ta fungovala svižně a v hrubých obrysech nám velmi pomáhala, ale někdy z ní padaly takové perly, že jsme se s Alžbětou svíjely smíchy.
    V městečku Yilan jsme procházely rušnými večerními ulicemi a mimo jiné zabrousily do krámku s léky a cukrovinkami (zajímavá kombinace). Prodavačky lelkovaly, a tak jsme se daly do řeči. Jejich lámaná angličtina a náš překladač – byla to příjemná chvíle. Paní šéfová-lékárnice se ukázala jako velká světoběžnice, protože byla na zájezdu v Maďarsku a v Čechách (!). A víte, co ji u nás nejvíc zaujalo a na co dosud vzpomíná? „To sladké kulaté se skořicí.“ Alžběta vygooglila fotografii a bylo to ono! Neučaroval jí ani Karlův most, ani český křišťál, ani Mucha, ani orloj, ale … trdelník!
    Kvalita doprovodné fotografie je tentokrát příšerná, protože byl večer a fotily jsme na mobil, ale pro mne znamená veselou vzpomínku a má velkou osobní hodnotu. Sličná majitelka lékárny a vosího pasu byla s velkou péčí oblečená, učesaná a nalíčená. Já vedle ní působila ve svém praktickém cestovatelském přiodění jako rozvrkočený vidlák. Pochválila jsem ji a žertem dodala, že takhle oblečená jí nemohu konkurovat, ale troufnu si s ní poměřit pas. Hodně jsme se tomu všechny v obchodě nasmály a my dvě jsme se spolu vyfotily na památku.