úvod o nás Reportáže Cestografie Knihy Napište nám


Ubud, Bali 2018

   Jsem přesvědčená, že jako fotografka-žena to mám podstatně lepší, než moji mužští kolegové. Lidé jsou ke mně shovívavější a vlídnější, ochotněji souhlasí s fotografováním a zejména ženy se tolik nestydí. Opakovaně jsem se drze vecpala do situací, kde – dle mého názoru – by muž přijat nebyl.
   Jedním z příkladů byla příprava na tradiční balijské taneční vystoupení ve městě Ubud, kde se každý večer takových produkcí pro turisty koná hned několik. V sálech pak pochopitelně z hlediště fotografuje a filmuje skoro každý, ale já si vzala do hlavy, že chci trochu víc. Se spolucestující kamarádkou jsme se vypravily pro vstupenky se značným předstihem a vyptaly jsme se, kde se dívky budou oblékat. V pokladně nám to celkem ochotně vysvětlili a pro nás, dvě ženy, pak nebyl problém se „prousmívat“ až do atria v nitru „kulturáku“, kam dívky postupně přijížděly na mopedech.
   Bylo opravdu zvláštní pozorovat, jak se ty moderní a zdánlivě obyčejné holky v tričkách a džínech postupně mění v pohádková stvoření, která známe z propagačních fotografií. Sledovaly jsme, jak si počínají, a já, ačkoliv byla tma a osvětlení mizerné, pilně fotografovala. Myslela jsem, že se tanečnice budou oblékat do nějakých na efekt ušitých pružných kostýmů na zip, hlavně aby to bylo rychle, když vystupují každý večer. Ale ne! Velmi zdlouhavě a pečlivě na sebe skládaly jednotlivé součásti tradičních kostýmů, přičemž sukně spočívaly v pruzích látky, do kterých se dívky „balily“, a vše upevňovaly zavíracími špendlíky. Pomáhaly si navzájem a různě se přitom vrtěly a prohýbaly – zkoušely, zda je kostým dostatečně utažený, ale zároveň jim umožňuje provádět složité pohyby, které k přesné choreografii působivých balijských tanců patří.