úvod o nás Reportáže Cestografie Knihy Napište nám


Hanoj, Vietnam 2019

   Pro fotografa místních poměrů neznalého je někdy těžké odhadnout situaci. Být troufalý a mačkat spoušť, anebo respektovat duchovní rozměr místa a jen tiše kontemplovat? V Hanoji jsem podle mapky nalezla buddhistickou pagodu Chua Quan Su, vyzula se z bot a vstoupila do modlitebny.
   Poposedávala jsem a vstřebávala poklidnou atmosféru nevzrušeného sobotního dopoledne. Mezi nemnoha přítomnými mne zaujala důstojně působící stařenka se šedivými vlasy staženými do nenápadného drdůlku, která seděla tváří k oltáři a ve vlhkém dusnu se ovívala vějířem. Mlsně jsem po ní pokukovala, ale netroufala jsem si fotografovat, protože jsem byla přesvědčená, že bych ji tím vytrhla z modliteb a zbožného rozjímání.
   Po chvíli si k ní ale přisedla další starší paní a obě ženy se daly do tichého hovoru, přičemž nebylo nejmenších pochyb o tom, že nejde o náboženské disputace, ale o zcela normální světské tlachání dvou kamarádek. Vycítila jsem svou příležitost a vyčkala, až se setkáme očima. Usmála jsem se na ně a gestem vyjádřila prosbu o fotografii.
   Ihned pochopily a pokývnutím hlavy mi udělily souhlas. Následně se mi podařilo zachytit kouzelný okamžik, kdy jedna z nich sepjala ruce a pobaveně zapózovala pro fotografování, zatímco její přítelkyně z toho měla nepokrytou legraci, smála se a mávala vějířem.