Opakovaně jsem se setkala s muslimy na pláži a pro nás Evropany je to vždycky zvláštní a zábavná podívaná. Jsou oblečení, do vody nevlezou a jako by pro ně platily jiné teplotní parametry. V této souvislosti si vždy vzpomenu na velmi starou historku z ostrova Djerba, kdy se můj tatínek poté, co jsme se v červnovém vedru vrátili od moře, ptal svých tuniských spolupracovníků: „A vy se nechodíte koupat?“ „Kdepak, teď je moc chladno! Leda až někdy v srpnu kolem šesté večerní,“ zněla odpověď, která se od té doby v naší rodině traduje.
   Na balijské pláži Pandawa jsme s mojí spolucestující Danielou nestačily zírat – ocitly jsme se v jakémsi groteskním světě. Už parkoviště přeplněné autobusy napovídalo, že tu asi nebudeme samy. Řidič nám vysvětlil, že to jsou školní výlety z přilehlé přísně muslimské Jávy. Relativně malý prostor byl zaplněný davy dívek, které se pohybovaly ve skupinkách.
   V tom příšerném vedru, ze kterého se nám dvěma dělalo mdlo, byly všechny od hlavy k patě oblečené, některé velmi tradičně, jiné s náznaky módních výstřelků, zejména v podobě „trendy“ slunečních brýlí a různých klobouků. Všechna děvčata pobíhala, ječela, smála se, pištěla a hlavně se fotografovala. Každá z nich měla smartfoun, některé i klasický fotoaparát. Fotily si selfíčka a sebe navzájem, ale jakmile se objevil nějaký běloch, ty odvážnější se osmělily a lámanou angličtinou žádaly o společnou fotku.
   Nutno podotknout, že těch kurážných bylo dost, takže nyní s Danielou nejspíše figurujeme v prázdninových albech mnoha jávských školaček...