úvod o nás Reportáže Cestografie Knihy Napište nám
  

  
  
  


  


  











  

Na toto místo zařazuji naše rodinné "péefky".

  • Někomu se to může zdát jako výhradně osobní záležitost, pro prezentaci širší veřejnosti nevhodná. Já to však vnímám jako (možná) zajímavou ilustraci toho, jak se vyvíjelo a vyvíjí moje (naše rodinné) nazírání na fotografii, a zejména pak časosběrný dokument růstu, zrání, dospívání a stárnutí čtyř jedinců… :)

  • Naše rodinné "péefky" již mají svou tradici, mnozí z okruhu, kterému je rozesíláme, nám je komentují a dokonce si je i schovávají. A ačkoliv s tou myšlenkou dlouhodobě koketuji (protože co si člověk pořád má vymýšlet a jednotliví aktéři při focení zlobí a trápí), tak si zatím nedovedu představit, že započatou dlouholetou linii přerušíme…

  • A zde tedy uvedu několik málo komentářů k některým fotografiím, několik upřesnění a zajímavůstek…
       Nebudu vás urážet informací, kde končí analogová a kde začíná digitální fotografie - předěl je ostrý, jasný a dobře rozlišitelný…
       Dodám jenom, že první fotografie - černobílé a sépiově tónované - jsem sama poctivě vyvolávala doma v temném kutlochu a Jirka pak na každou zvlášť ručně dopisoval text.

  • Tak hned první - rok 1991 - to bylo naší Bětce dotva třičtvrtě roku, starší Klára ji musela držet, aby se vsedě nehroutila, a moje máti fotografii okomentovala slovy: "Proboha, cos to s tím dítětem nevinným provedla!?" Tato fotografie byla z těch, které přesně balancují v čase - zachycuje okamžik, kdy sedící nemluvně bezděky vyloudí okouzlující výraz ve tvářičce těsně před tím, než se definitivně rozeřve a pro ten den je po focení…

  • Následují dvě dětské momentky, dobré tak akorát do rodinného alba, a rokem 1994 vstupujeme do hry i my dva dospěláci. A začíná "ta pravá tradice rodinného PF".

  • Hned následující rok 1995 zcela chybí, protože jsme zásadně přestavovali dům a setrvávali v takovém provizoriu, že jsme pomalu neměli kde hlavu složit. Řemeslníci ve skluzu, oblečení bylo v krabicích, takže když nastaly přízemní mrazíky, neměli jsme co na sebe, což byly problémy zásadní a nebyl prostor na "kraviny" typu PF. Toto je ale jediná výjimka v jinak ucelené dvacetileté (prozatím) řadě.

  • PF 1996 je jediné, které jsem nekoncipovala já (resp. které jsme nedávali dohromady v rámci rodiny), ale které nám vymyslel, nafotil a vytiskl Jarda Křišťan. (Když jsme u toho, tak abych byla zcela korektní: 1994 a 1998 mačkal spoušť Kryštof Kratochvíl, 1999 na mopedu kolemjedoucí pošťák, 2001 Martin Timr a 1997 a 2003 pokaždé jeden z našich tatínků/dědečků. Vše ostatní je samospouští.)

  • Pro zvídavé upřesním, že PF 1999 není focené "uprostřed nějakého zelí", jak se domnívala jedna moje známá, ale jde o vinici ve velmi prestižní lokalitě Chablis ve Francii, kam jsme zabrousili v rámci našich rodinných výletů.

  • Pééfky z let 2003 a 2007 jsou fotomontáže, kdy byly naše dcery na celoročních pobytech v zahraničí. V roce 2003 jsme vyslali Kláru do Mexika a v rámci výměnného programu hostili v naší rodině "náhradní dceru" Lorenu z mexického Taxca, která je spolu s námi na fotografii pod rozcestníkem. Montáž pro rok 2007 ilustruje nepřítomnost mladší Alžběty, kterou jsme vyslali do Kalifornie - česká trikolora, mléko a strdí proti americkému popkornu…

  • Péefky 2003 a 2004 dokumentují mé neumělé fotošopové začátky, PF 2005 první použití fotoateliéru a zábleskových světel. A od té doby žádná zásadní změna nenastala, jen zrajeme a stárneme… a kam má člověk pořád na ty nápady chodit? … že jo… :)

  • Ale přeci jen! ... V roce 2013 nastala po čertech zásadní změna! Takže počínaje PF 2014 "Brůhovy"...
  •