úvod o nás Reportáže Cestografie Knihy Napište nám

Bali – ostrov, kam se patří zajet – výlet se Zlatem        říjen 2018

Na tento indonéský ostrov jsem měla zálusk už drahnou dobu. Jezdí se tam už dlouho a od onoho profláklého filmu s Julií Roberts (který popravdě za nic nestojí) docela masově. Bylo mi předem jasné, že osamoceného tajemna si tu moc neužiju - nejspíš by se možná i to dalo, ale člověk by musel vědět, kam jet a pohybovat se „neturisticky“. Já tentokrát vyrazila s kamarádkou Danielou, které přezdívám „Zlato“, vlastně si obě navzájem říkáme „Zlato“ :) – proč? – to je delší historka. Od české cestovky jsme si zaplatily individuální „luxusní dovolenou“ a „nechaly se hýčkat“ :).

   Malé poznávací okruhy byly střídány relaxačními dny v příjemných hotelích vyšší střední kategorie. No, relaxovat neumím, takže jsem volné chvíle vyplňovala na místě organizovanými přídavky, abychom toho „hodně uhlídaly“. Zlato pak psalo domů zprávy typu: „Hurá, přežila jsem další den se Stáňou!:)“


   Úvodní odstavec nezní příliš pozitivně, ale bylo to moc fajn, zase trochu jiné, než dovolené, na které jsem zvyklá. Bali je velmi příjemné, přátelské a fotogenické. Ostrov není nijak velký, bydlely jsme tu celkem ve třech hotelích na různých místech a odsud podnikaly výlety.

   První byl Ubud – město ve vnitrozemí, v podhůří sopek, uprostřed ostrovní zeleně. Je plné chrámů a muzeí, obklopené rýžovými políčky, kudy lze procházet po turistických cestičkách. Houfy nadšenců sem jezdí za jógou.


Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

   Na přejezdy a výlety s řidiči jsme dostaly přiděleného pokaždé někoho jiného. Anglicky vládli opravdu minimálně a byli různého stupně důvtipnosti a ochoty spolupracovat na zastávkách nad rámec programu. Ale za pár peněz navíc nakonec šlo všechno – jako obvykle :). Jeden z řidičů, Made, vždy pronesl nějaké slovíčko jako informaci pro nás a pak, ho stále dokola opakoval a usmíval se přitom pod vousy. „Kečak ... čak, čak.“ „Hot, hot... hot... hot – not good for animals.“ Měl „typickou balijskou výslovnost“, a tak nám mnohdy dalo práci dešifrovat, co vlastně má na srdci: „bupe“ = bufet, „píc“ = beach, „pis“ = fish.
Klikněte pro zvětšení.

   Během jízdy bylo zajímavé pozorovat, jak se v různých částech ostrova mění vegetace (pochopitelně!), ale i architektonické zvyklosti chrámů, chrámečků a obytných domů.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

   Obyvatelé Bali jsou duchovně založení a velmi intenzivně a horoucně se věnují uctívání svých božstev. Každodenně přinášejí do chrámů, anebo jen do kapliček, které jsou v obydlených oblastech rozesety doslova na každém kroku, drobné obětiny v podobě malých krabiček z listů naplněných plody, lístky a květinami. Ty buď připravují sami, nebo je za pár mincí nakupují ve „výrobnách“. Na větší slavnosti se svátečně oblečení věřící dopravují do chrámů v náklaďáčcích a vozí s sebou velké nazdobené koše, které si nechávají požehnat.


Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

   Při severozápadním cípu ostrova je malý Jelení ostrov s korálovým útesem, Mekka šnorchlařů a potápěčů. Párkrát jsem už s podvodní fotografií koketovala, ale tato disciplína není nic jednoduchého. Do svého už tak dost objemného kufru jsem přibalila ještě masku, šnorchl, kontaktní čočky, sluneční brýle a vodotěsný vak na podvodní focení.

   Naštěstí jsem si vše vyzkoušela nanečisto den předem v hotelovém zálivu a zjistila jsem, že fotky z vaku jsou absolutně k ničemu. Využila jsem tedy nabídky zapůjčit si na půl dne fotoaparát i s originálním tvrdým obalem, do kterého jsem jen vložila svou kartu. To už bylo podstatně lepší, a tak jsem si domů přivezla i pár docela pěkných fotek rybiček, korálů, sasanek a další havěti. Ke korálovému útesu jsme jeli skoro hodinu lodí, na ostrově se skutečně potloukali polodivocí jeleni a loudili od turistů svačinu. Výletníků tu bylo opravdu hodně, ale s tím se muselo počítat. Ve výsledku byly jediným stinným bodem onoho šnorchlovacího dopoledne naše spálené hýždě :).

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

   Suma sumárum – Bali je nádherný, pestrý, přívětivý... ale velmi turistický ostrov. Místní nám vyprávěli, že zdejší politika je nastavená tak, aby rok od roku významně rostl počet zahraničních turistů. Dělají pro to všechno: rozšířili letiště, zrušili vízovou povinnost, stavějí hotely. No, kampak to asi povede? Za pár let zbyde jeden Balijec na tři turisty, kteří tu už nyní dělají psí kusy...

   Byl to moc fajn výlet, zajímavá zkušenost, ale je to jedno z mála míst, která jsem navštívila a kam bych se hned tak nehrnula znovu.