Březen 2020 - pět dní "v Senegalu"
Milí kamarádi,
hlásím se s malým zpožděním třetí den našeho senegalského pobytu. Dneska to bylo plusminus – některé zážitky fajn, něco se ale FAKT NEZDAŘILO a smůla se na nás docela lepila. Třeba hned ráno nám nepřinesli onen welcome drink nového dne. Přisuzuju to tomu, že se paní majitelka urazila kvůli Schweitzerovi. V této souvislosti přeskočím na večerní nepříjemnost: šla jsem do našeho bungalowu zkratkou kolem zadního traktu kuchyně a zahlédla tam nehezké věci (viz fotka níže) !! V květináči jsou ony pověstné bylinky „herbes maison“ – budiž ... ale na zemi na pánvi pohozené „roti du chef“, které bylo avízované jako hlavní večerní chod, způsobilo, že jsem nevečeřela vůbec a rozhodli jsme se, že zítra ráno hotel opustíme.
Dalším zklamáním byla návštěva přístavu, od které jsem si slibovala fotografie pitoreskních pestrobarevných loděk – však si to vyguglete – jsou toho plné cestopisy a oči z toho přecházejí! No, byla tu všeho všudy jediná vyšisovaná béžová krytá pramice. Průvodce nám s omluvami sdělil, že všechny ostatní odpluly na dvoutýdenní festival „Colours of West Africa“ do marockého přístavu Essaouira. Hm...
Poté náš program pokračoval předem domluveným cyklovýletem. Cestou pro kola jsme jeli kolem památníku slavného Antoine de Saint-Exupéryho. Historikové dosud nemají jasno v tom, kde tento slavný letec/dobrodruh/spisovatel se svým zahynul, nicméně Senegalci o tom nepochybují: jeho letadlo se v roce 1944 zřítilo v poušti nedaleko vesnice Babinguél.
Milým překvapením pro mne byla kvalita kola z půjčovny. Když si vzpomenu na plečku s proraženým sedlem, kterou jsem vyfasovala ve Vietnamu, nebo na naprosto nepoužitelné bicykly, které nabízel hotel na Bali, byla jsem ze senegalského Cannondalu nadšená! Akorát tu plastovou láhev na pití jsem pochopitelně nepoužívala a pila svou Vittel z batůžku.
Projížděli jsme velmi úrodnou oblastí, kde se na polích pěstuje zelenina, které říkají chatunga. Má malinko trpkou chuť a je v celé západní Africe velmi oblíbená. A teď pozor – jestlipak víte, proč jsou na poli vždy ty dvě pěšinky vedle sebe? To neuhádnete! Jsou vyšlapané od zemědělců. Chodí zásadně vždy ve dvojici vedle sebe. Jeden okopává chatungu motyčkou a druhý ho hlídá a dlouhou tyčí odhání jedovaté hady. Těch se právě tady na polích s chatungou pohybuje velké množství – však na to upozorňují i dopravní značky!
Na kolech jsme dojeli až do vesnice Diohine. To byl cíl našeho cyklovýletu. Osada je proslavená výrobou velkých lakovaných obřadních bubnů. Dělají je ve dvou provedeních – růžové pro události veselé, zejména svatby a slavnost vítání novorozenců, a bílé pro obřady smutné – pohřby a uvrhování provninilců do klatby.
Bubny mají vysoký lesk, až jsem se v nich při focení odrážela.
Vesnice Diohine prodává bubny za vysokou cenu nejen do celého Senegalu, ale i do okolních zemí, a tudíž je dosti bohatá. Je tak bohatá, že si může dovolit velmi nákladný chov té největší místní pochoutky, kterou jsou šedesátimetroví krokodýli páskatí. Pro tyto veledlouhé krokodýly se stavějí podlouhlá nízká hospodářská stavení, aby, se do nich dvě až tři zvířata vešla vedle sebe na délku.
Cestou zpět jsem potkala mladého válečníka, který nesl na zádech tradiční úzký štít zdobený zelenými keramickými knoflíky. Každý kmen má jinou barvu těchto ozdob. Chlapec se za balíček žvýkaček celkem ochotně nechal vyfotografovat.
A pak už byl večer, slunce se nachýlilo k západu, my odevzdali kola a přesedli do auta a měli jsme v plánu zajet k proslulému Lac Rosé, „růžovému jezeru“. A to bylo další zklamání toho dne. Jezero leží nedaleko Dakaru a jednoduše nelze navštívit Senegal a nevidět Lac Rosé. Uvádí se, že jeho voda je sytě růžová, což je způsobeno řasou Dunaliella Salina.
Je to velká turistická atrakce a doporučuje se sem jet před západem slunce, kdy barva vody vyniká nejvíce. No, řeknu vám: fakt nic moc! Nebyl by pro mne problém přibarvit fotku ve photoshopu, ale nechci švindlovat. Na tomto místě chci zdůraznit, že tato reportáž je vskutku stoprocentně autentická a pravdivá, takže jsem vodám jezera pomohla sklíčkem z brýlí :)
A jaká byla poslední smůla toho dne? Těšila jsem se na fotografování vyhlášené pitoreskní tržní uličky v nedalekém městečku Darou Khoudos a všechny barevné obchůdky byly zavřené! Proč? Jednodenní svátek Eid al-Fitr! Hernajs, příště musím přípravu na cestu dělat pečlivěji!
Hezky zdravím všechny do Čech! – vaše stbrů
|
