úvod o nás Reportáže Cestografie Knihy Napište nám

Jamajka - veselí lidé, chaotická architektura.

     Spíše než jako plynulé vyprávění, pojmu reportáž o Jamajce jako kaleidoskop zážitků a vjemů, bez časové souvislosti...

Poctivě jsme s Jirkou každý den vyráželi autem na kratší či delší výlety. Jezdilo se dobře za předpokladu, že člověk byl stále ve střehu, protože dopravní předpisy zjevně nebyly to hlavní, co zdejším řidičům leželo na srdci. Ale v tomto ohledu jsme již zažili horší země. Obtížnější byla orientace na vedlejších silničkách ve vnitrozemí, protože jsme neměli příliš podrobnou mapu a ani ukazatele nebyly moc důsledné. Takže se nám také stalo, že po velmi klikatých třiceti kilometrech domnělé cesty na východ jsme se ocitli u moře úplně na jihu... je fajn, že na pobřeží pak může člověk jet jenom doprava nebo doleva, takže je to padesát na padesát :)


     Museli jsme se tedy zhusta ptát místních a ti se nám přitom velmi často vnucovali jako samozvaní průvodci, anebo prostě chtěli svézt. Nezbylo nám, než na tuto hru přistoupit, i když to ne vždy bylo zcela příjemné - nicméně občas se nám ten "místňák" náramně hodil...

     Kupříkladu když jsme v Little Bay hledali "vilu Boba Marleyho". Jednak bychom sami těch pár prken, co zbyla po řádění hurikánu, za zmíněnou stavbu těžko považovali a druhak bychom to místo neměli šanci najít. Šlo se dost daleko lesní pěšinou mezi všelijakou skoropralesní havětí kolem jeskyňky, kterou zpěvák údajně používal jako "koupelnu". Jirka se tam odmítl spustit po laně, ačkoliv ho k tomu dobrosrdečný muž naléhavě vyzýval. Místo toho alespoň zorganizoval společné foto s tímto naším krátkodobým (pochopitelně placeným) průvodcem, jeho (pochopitelně placeným) "asistentem" a pánem, co zrovna nedaleko postřikoval termitiště. Ten se k nám jen ze zájmu přidal a kupodivu peníze nepožadoval :)


Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

      Nutno ale říct, že se na Jamajce všichni chovali velmi přátelsky, otevřeně a přívětivě - i ti zjevně zhulení :)

      Jamajčané jsou velmi zajímavé typy nejen svou fyziognomií, ale i oblékáním. Pochopitelně nejpřitažlivější a nejfotogeničtější jsou dredatí rastafariáni v typických háčkovaných žluto-červeno-zeleno-černých čepicích. A jako všude na světě, k zulíbání bývají malé děti...

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.


Rastafariánství je na Jamajce "endemické" náboženské hnutí, které vychází z předpokladu, že černošští obyvatelé Ameriky a zejména karibských ostrovů, kteří sem byli zavlečeni jako otroci, jsou přímými potomky krále Šalamouna a královny ze Sáby. Rastafariáni mají ve znaku judského lva (dredy mají připomínat jeho hřívu) a jejich zaslíbenou zemí je Etiopie (barvy červená, žlutá a zelená jsou barvy staré etiopské vlajky). Důležitou součástí jejich hnutí je hudební styl reggae a kouření marihuany, s jejíž pomocí mohou rastafariáni komunikovat s Jahvem.


Rastafariánskou symboliku vidíme na tomto zelinářství "Kořeny královny ze Sáby" - otázkou je, jestli se tím myslí nabízené ředkve a mrkev, nebo spíše aspekt genealogický s ohledem na zmíněnou "Davidovu linii" - každopádně tu máme hezky vymalovaného rastafariánského lva i s etiopskou vlajkou... :)

     Veselé a fotogenické tu mají nejenom lidi, ale i domečky, vilky a chaloupky ... ovšem nejlepší je, když se vám povede vyfotit hezkou slečnu u malebného stavení :)



Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

      Podobně "neučesaná", osobitá a pro našince přitažlivá je i zdejší "městská architektura" - jestli se to tak vůbec dá pojmenovat :)

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

     A když už jsme u té architektury, tak historických staveb jsme (alespoň v "naší" západní části ostrova) zahlédli pramálo. Ve větších městech jsou kamenné kostely...

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

     ... a jediná skutečně krásná a zajímavá budova, kterou jsme navštívili včetně úžasných interiérů, byl Greenwood Great House. Tuto usedlost si vysoko nad pobřežím nechal koncem 18. století vystavět britský přistěhovalec Richard Barrett, který zbohatl díky svým rozsáhlým plantážím cukrové třtiny. Sídlo, z jehož verandy je krásný výhled do kraje, kde se dříve rozprostíraly zmíněné plantáže, se dochovalo jen díky zvláštnímu Barrettovu přístupu k místním, tehdy zotročeným obyvatelům.

     Plantážník se ke svým otrokům nechoval krutě a bezohledně, jako prakticky všichni jeho "kolegové", ale dokonce se snažil poskytnout jim i vzdělání. Jenom díky tomu nebyl Greenwood Great House během povstání otroků v roce 1831 zničen a vypleněn jako všechna ostatní bohatá sídla a do dnešních dnů se dochovalo úžasné a zajímavé vnitřní vybavení včetně knihovny, olejomaleb, porcelánu a funkčních hracích strojků. Od příjemné, vzdělané a velmi upovídané průvodkyně jsme se mimo jiné dozvěděli, že potomci Barrettů usedlost relativně nedávno prodali a ta paní, co nám prodávala vstupenky, je současná majitelka. Večer si prý vleze do postele v ložnici, která je součástí prohlídkové trasy - průvodkyně nám předvedla, jak se po otevření starodávné skříně objeví televize.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

     Protipólem k této nádherné a skuečně autentické stavbě a určitým zklamáním pro nás bylo nedaleké městečko Falmouth. I povětšinou kritický a prostořeký Lonely Planet o něm píše jako o jednom z mála jamajských měst, které si zachovalo původní architekturu a dýchá zašlou georgiánskou slávou. Moc jsme se sem těšili... Inu, asi jsme prošvihli tu správnou dobu a měli jsme sem dorazit před deseti lety. Zastihli jsme Falmouth v pilném stavebním ruchu při finišování rekonstrukcí a úprav za účelem "důstojného přivítání" návalu turistů.

      A taky že jo! Jakoby na konci ulice byla "zaparkovaná" obří výletní loď a lufťáci se jen rojili. Byl pro ně připraven koridor, jen aby probůh nezabloudili, jejich bezpečné přecházení přes ulici zajišťovala parta vyfešákovaných policistů, chodníky a prostranství byly hlaďounce vydlážděné (místy se to horečně dokončovalo), domy zrekonstruované tak, že vypadaly jako makety z disneylandu, stánkaři prodávající suvenýry měli všichni košile ze stejné látky, aby působili pěkně harmonicky a učesaně. Škoda, škoda ... vypadli jsme odsud jak cukráři.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.


Na Falmouthu se nám nakonec nejvíc líbily sličné policajtky.

     Výše jsem se zmínila o nemnoha kamenných "historických" kostelech, které jsme zahlédli ve větších městech, proto nás udivilo, když jsme se dočetli, že Jamajka drží světové prvenství v koncentraci kostelů na čtverečním kilometru. Nicméně není kostel jako kostel a vzhledem k tomu, že do této statistiky byly nejspíš započítány všechny překližkové boudy, jako byl apoštolský kostel ve vesnici Shiloh, kam jsme s Jirkou v neděli zabloudili, tak to se to pak vyhrává v Guinessově knize rekordů... Ačkoliv je v souvislosti s Jamajkou všude zmiňováno spíše dříve popisované raritní rastafariánství, tak 80% Jamajčanů vyznává katolickou víru - a to velmi "poctivě a upřímně"... až horoucně - alespoň tedy navenek.

      Sedmý den v týdnu tady skutečně ctí - všude jsme míjeli s velkou péčí svátečně oblečené vesničany, pitoreskně působily zejména korpulentní černošky v nápadných kloboucích. Jeli jsme hodně pomalu a měli otevřená okýnka u auta, takže jsme nemohli neslyšet náramný lomoz a křik vycházející z jakéhosi dřevěného stavení s vlnitou střechou. Zastavili jsme a váhavě vstoupili dovnitř - ukázalo se, že je to stánek Páně a právě probíhá bohoslužba. Jinde jsme se s ničím podobným nesetkali a sledovat hlučnou a vzrušenou mši pro nás byl skutečně zážitek. Zprvu jsme mysleli, že jsme se nachomýtli na samý začátek vesnické rvačky a že si za chvíli všichni vjedou do vlasů. Pastor (alespoň jsme se domnívali, že ten autoritativní pán v obleku před mikrofonem je duchovní) se vztekal a hrozně a nesrozumitelně hulákal na hubeného nebožáka, který se jen rozpačitě usmíval a nesměle odpovídal "yes, sir" a "no, sir". Vypadalo to jako veřejné pranýřování a výslech nějakého strašlivého provinilce.

     Sbor čokoládových dam vyparáděných v bílých blůzkách a kloboučcích pastorovi zdatně přizvukoval nepříliš koordinovanými výkřiky. Když ani po dvaceti minutách "ostré hádky" prokládané voláním "aleluja!" nedošlo k pěstní potyčce, usoudili jsme, že to tak asi má být, a jelikož se zdálo, že "větší vzrůšo už nebude", vydali jsme se k autu. Cestou jsme ještě vyfotografovali vyšňořené děti, které se zjevně potulovaly tak trochu "za kostelem" - jestlipak v týdnu chodí taky za školu? :)

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Velebný pán pouštěl takovou hrůzu, že jsem si troufla fotit jen když se otočil zády ...


     A navážu na školáky, záškoláky a studentíky - na Jamajce jsou všichni školou povinní uniformovaní, a tudíž velmi velmi fotogeničtí.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.


Jamajka je prostě a jednoduše fotografův ráj !!