Na východ od Havany - koloniální města
 Ze západní části ostrova jsme se anglickým trikem prosmýkly kolem Havany s noclehem v San Antonio de los Baňos, o čemž už bylo velmi podrobně pojednáno v kapitole druhé, a po jednotvárném úseku na hlavní kubánské dálnici jsme zabočily k Cienfuegos. Města Cienfuegos a Trinidad leží nedaleko od sebe na karibském břehu a jsou turistickými "must".
Jelikož jsem většinu své šprýmovné munice vystřílela v předchozích souhrnných kapitolkách, zaměřím se nyní spíše na fotografickou stránku. Kuba byla nesmírně fotogenická! Barevné pitoreskní koloniální domy, krásné snědé ženské (ale mnohé dosti baculaté) - chlapi... no, už jsem viděla hezčí :) Ale hlavně ty staré bouráky - opečovávané, naleštěné, úžasné!
V Cienfuegos jsme se ocitly za poledního vedra - velké hlavní náměstí, moderní pěší zóna, zajímavá architektura na výběžku do moře Punta Gorda.
Trinidad má podstatně větší kouzlo. Staré město s křivolakými dlážděnými ulicemi je na kopci kus od moře. Turistů je tu habaděj a jsou na ně náležitě vychystáni - fůra hotýlků, casas particulares, restaurací a barů. Návštěvníkům moc nepodlézají, mají jich tu dostatek. Viktor, u kterého jsme se ubytovaly, sotva sundal nohy ze stolu, když se s námi domlouval.
Smlouvat se s ním nedalo, pravil, že za nás zaplatí garážování auta u souseda a to bude ta sleva :). Strávily jsme tu dvě noci - nikde jinde jsem tolik neocenila šikmé zlaté večerní slunce ... a ty úžasné fotky po krátké průtrži mračen! ... uááá :)
V Trinidadu jsme navštívily malou tabákovou továrnu - nejspíš jednu z mnoha na ostrově a asi to všude vypadá plusminus stejně. Zaplatily jsme vstupné a pak nás nechali šmejdit po provozovně s laxním doprovodem, spíše ale samotné. V největší hale seděli dělníci a dělnice vedle sebe v několika řadách za sebou a balili jednotlivé doutníky z listů tabáku. Ti si většinou hleděli svého, jen někteří pokradmu nabízeli jednotlivé doutníky, ale hlavně loudili dárečky, nebo nějaký ten CUC.
Hlavní byznys probíhal v balírně zvící dvou zaměstnanců, kteří odpočítávali hotové doutníky po deseti a vázali je do papírových balíčků. Zde byla mladší korpulentní čokoládová světačka, která měla velké pracovní prostoje, protože nám spiklenecky nabízela svazky různých druhů doutníků za dumpingové ceny. Vedle ní seděl chudáček scvrklý hnědý dědeček a balil jak o život, jen mu ručičky kmitaly. Nakoupily jsme, obdarovaly jsme, nafotila jsem a vypadly jsme.
Pokračovaly jsme dále na východ ... krajina byla zajímavá, byť ne úplně dechberoucí. Párkrát jsme přejely dosti zanedbanou železnici, tu a onde lidé pracovali na poli s cukrovou třtinou.
Malá zastávka v Sancti Spiritus. Kubánská města vypadají dost podobně - jeden, nebo více povětšinou barokních kostelů, náměstí, koloniální domy... Sancti Spiritus má navíc středověce vypadající (ale ne tak starý) kamenný most přes řeku Tiunucú.
Na Kubě nebylo vždy zcela jednoduché sehnat po cestě rychlý oběd. V turistických oblastech restaurace byly, ale při přejížděcích dnech jsme se vždy nestrefily místem a časem.
A v "normálních městech" byla stravovací zařízení otevřená většinou až navečer. V Sancti Spiritus jsme musely chvíli hledat, než jsme narazily na hotel, kde byli ochotni nám dát něco k obědu - objednaly jsme si slibně znějící "rýži po kubánsku" - dostaly jsme kopeček bílé rýže, hromádku smažených hranolků a vajíčko volské oko :)
Když už jsem se toho dotkla, tak se zastavím u kubánské kuchyně. My s holkami nemusíme zrovna moc maso a snažily jsme se jíst tak, abychom si nekoledovaly o střevní potíže, takže nemohu podat ucelený referát o kubánských pokrmech. Povětšinou jsme si vybíraly rýži a zeleninu a nejvíce jsme si oblíbily jídlo s legračním názvem: "moros y christianos" - mauři/mouřeníni a křesťané, což je vtipné pojmenování směsi rýže a tmavých fialových fazolí - ve výsledku jsou to sice samí mulati, protože se klade velký důraz na to, aby se rýže od fazolí obarvila do tmava, ale je to výborně ochucené pálivými papričkami a bylo to prostě mňam.
Pak ještě mne nadchla "ropa vieja" (v překladu staré hadry) - skvělá směs rýže, malých kousků hovězího a bůhvíčeho ještě. To bylo předposlední den už zase v Havaně, takže jsme takto "zariskovaly" a nelitovaly jsme...
|
