Přístav Byblos pod tímto jménem již na mapě nenajdete.
 Průvodce uvádí, že tento starověký přístav, známý již od pradávna, je nejstarším průběžně obydleným městem na světě. "Byblos byl starý již v době, kdy velké blízkovýchodní civilizace teprve vznikaly", citovala jsem z příručky. Seděli jsme přitom na zídce nad mořem nedaleko starého křižáckého hradu, schylovalo se k západu slunce a my jsme si vychutnávali chvíle klidu po celodenní únavné jízdě. Dozvěděli jsme se, že Byblos - ostatně budete-li ho hledat na mapě, budete buď neúspěšní, nebo ho najdete nanejvýš v závorce za současným arabským názvem města "Jbail" - byl osídlený již v době kamenné, ale velkého významu nabyl v době fénické kolonizace. Tehdy byly navázány čilé obchodní styky s Egyptem a mnoha dalšími středomořskými lokalitami, což mělo za následek jednak osobitou architekturu, jež byla syntézou slohu egyptského, mezopotámského a mykénského, ale i původ názvu města. Slovo "Byblos" je odvozeno od řeckého bublos, což znamená papyrus. Ten se totiž do Řecka dovážel z Egypta právě přes tento fénický přístav.
V průběhu staletí si přístav vždy podržel větší či menší důležitost, a tak je možné zde nalézt stopy amoritské, asyrské, helénistické a římské. Po muslimské invazi v 7. století po Kristu poklesl jeho význam, protože Arabové neměli zájem obchodovat s Evropou, a město se stalo zranitelným. Toho využili křižáci, zmocnili se ho a vybudovali zde pevnost. Následovalo období turecké, ale ani v něm již přístav nezískal svou původní důležitost. V moderní době, předtím, než vypukla občanská válka, byl Byblos se svým pitoreskním starým přístavem místem velmi vyhledávaným, a to zejména lidmi z řad společenské smetánky. Patřilo k dobrému tónu zakotvit se svou soukromou jachtou ve zdejším romantickém přístavu a "nechat se vidět" v některé z místních restaurací a vináren. Nyní v době, kdy válka již skončila, si Byblos jen stěží opět dobývá svou ztracenou pověst "chic" středomořského letoviska.
Starý přístav města Byblos - prostor, který kdysi pojmul celé válečné loďstvo městského státu.
Archeologickému areálu dominují pozůstatky křižácké pevnosti. Její přítomnost je však jednou z hlavních příčin skutečnosti, že ze staveb pocházejících ze starších období se toho zachovalo pramálo. Jak jsme již poznali i jinde, křižáci ve slepém přesvědčení, že jsou nositeli té jediné správné víry a kultury, postupovali velmi necitlivě ke všemu, co nebylo v souladu s jejich vírou a myšlením - ať již šlo o aspekty lidské (zcela "nekřesťansky" mnohde vybíjeli muslimské obyvatelstvo, ženy a děti nevyjímaje), nebo historické (bořili stavby starších kultur a používali je jako zdroj stavebního materiálu). A tak jsme toho v Byblosu z doby jeho největšího rozkvětu, z doby fénické, viděli bohužel pramálo.
Archeologickému areálu dominuje křižácký hrad postavený Franky ve 12. století.
Na večeři jsme zašli do jedné z hospůdek na terase nad starým přístavem. A opět se jednou ukázalo, jak nám navzdory tomu, že se na své cesty moc detailně nepřipravujeme, nahrává náhoda. Z několika možností jsme si namátkou - nebo intuitivně? - vybrali tu pravou. Restaurace, do níž jsme vstoupili, byla na otevřené terase nad mořem a její stěny byly přeplněny zarámovanými fotografiemi. Nedalo nám to a mezi předkrmem a hlavním jídlem jsme je šli prostudovat. A co nevidíme - samé známé osobnosti: Frank Sinatra, Marlon Brando, Brigitte Bardot, ale i známí politikové. Mezi nimi jsme našli i snímek Václava Havla. Všichni byli vyfotografováni zde v restauraci, na terase nebo uvnitř v baru. Pokračovali jsme v jídle a Jirka mne najednou upozornil: "Hele, není támhle u stolu ten strejda, co je na všech fotkách vedle těch známých osobností?"
U nedalekého stolu seděl dost komicky vyhlížející šedovlasý stařík v nápadné námořnické čepici. Konzumoval jakousi kaši z ryb a choval se tu jako doma - bodejť ne, když to byl slavný Pépé Abed, svérázný majitel této restaurace. A tak jsme si honem doplnili chybějící informace a dodatečně jsme zjistili, že jsme se zcela náhodně ocitli v restauraci "Byblos Fishing Club", jež byla svého času považována za nejmódnější na celém Blízkém východě. V době její největší slávy, v letech šedesátých, ji navštívil téměř každý, kdo ve světě showbusinessu či politiky něco znamenal. V současnosti již ta největší vlna zájmu opadla, nicméně celebrity se sem stále vracejí. Společenskou nutnost navštívit toto místo vyjadřuje i motto na jídelním lístku: "Navštívit Libanon a nepoznat Pépého…to je jako strávit líbánky s eunuchem!". Podivínský majitel, přezdívaný "Pirát Pépé", jenž je na zadní straně jídelního lístku stručně charakterizován jako dobrodruh, podmořský archeolog, návrhář šperků, podnikatel a restauratér, se se všemi svými důležitými hosty nechal vyfotografovat a snímky použil jako součást výzdoby interiéru.
Interiér slavné restaurace "Piráta Pepého". Pro zájemce o rezervaci stolu uvádím telefon: 00961/9/540213.
|
