úvod o nás Reportáže Cestografie Knihy Napište nám


Není pyramida jako pyramida...

Teotihuacán, Xochicalco, Cholula, Cacaxtla, Comalcalco.

Jak jsem již zmínila v úvodním článku, je věcí osobního přístupu, jak se kdo k jednotvárnosti či rozmanitosti mexických vykopávek postaví. Pro nás však měla každá z archeologických lokalit své kouzlo a specifikum - ostatně, posuďte sami:

      Teotihuacán

   "Město bohů" leží necelou hodinu jízdy severně od Ciudad de Mexico a je tudíž nejnavštěvovanějším mexickým archeologickým areálem. Dodnes má pověst magického místa a každoročně se zde za hojné účasti publika odehrávají slavnosti rovnodennosti. Návštěva rozsáhlého areálu klade nároky na fyzickou kondici, zvláště pak neaklimatizovaných nově dorazivších turistů. Ač se to na první pohled nezdá, nachází se v nadmořské výšce 2300 metrů. Osou Teotihuacánu je dvoukilometrová "Cesta mrtvých" lemovaná více či méně významnými a více či méně zachovalými paláci a chrámy. Dominantami celé lokality jsou dvě pyramidy - sedmdesátimetrová Sluneční a o něco nižší Měsíční.
   Zatímco naše "mexická dcera" vyběhla lehkým krokem postupně na obě dvě, my s Jirkou jsme se sotva dohrabali na první stupeň Měsíční. Nemohli jsme popadnout dech a mně se zatočila hlava. Pálilo slunce, a tak v obavě, abych nedostala hned zkraje výletu úpal, jsem si koupila slamák. Nic platno - v noci mne hrozně bolela hlava a zvracela jsem. Teprve dodatečně mi došlo, že to byly projevy výškové nemoci.
   Z celého Teotihuacánu na nás ale nejvíce zapůsobil chrám Opeřeného hada (Quetzalcoatla). Pokud vás nevozí zájezdní autobus od jedné brány ke druhé, tak je třeba k němu dojít přes celou dlouhou Cestu mrtvých, ale vyplatí se to. Podobně zdobenou fasádu jsme již nikde jinde v Mexiku neviděli...


Celkový pohled na Teotihuacán z Měsíční pyramidy. Hned dole je Náměstí měsíce s menšími pyramidami, osu snímku tvoří Cesta mrtvých, po její levé straně je mohutná Sluneční pyramida, třetí největší pyramida na světě.



Část výzdoby stěn pyramidy Opeřeného hada. Hadí hlavy vystupují ze stylizovaných květů a jsou připojeny k tělu v basreliéfu na zdi.


       Xochicalco

   Starodávné obřadní středisko, jehož jméno se vyslovuje "sočikalko", dominuje okolnímu kraji z pahorku poblíž města Cuernavaca. Na toto místo jsme se dostali v ideálním čase, kdy bylo téměř liduprázdné a ozařovalo je šikmé pozdně odpolední slunce. Areálu, který je spletí malých pyramid a chrámů, nechybí dvě posvátná hřiště, kde se dříve odehrávaly rituální míčové hry s krvavým koncem. Historikové se liší ve svých názorech, a tak dnes není jasné, zda byli pobiti poražení, jak by se zdálo logické, anebo jestli byla naopak prolévána krev vítězů, kteří si úspěchem ve hře vydobyli "poctu" moci být obětováni bohům.
   Nejkrásnější ze zdejších pyramid je zasvěcena Quetzalcoatlovi a její nádherný reliéf zobrazuje vlnité tělo Opeřeného hada spolu s astronomy a učenci, kteří zde roku 750 po Kristu určili začátek nového kalendářního cyklu. K tomu se též váže existence zdejší starodávné podzemní observatoře s úzkými dlouhými šachtami proraženými svisle nahoru směrem k obloze. Těmito otvory lze zahlédnout pouze v některých přesně stanovených dnech v roce určitá nebeská tělesa.
   Mexický průvodce se nás (poté, co nás spolu s několika dalšími návštěvníky za svitu svíčky zavedl do tajemného podzemí) snažil omráčit mystickým sdělením o starodávném rentgenu: Když někdo z přítomných vložil svou ruku s roztaženými prsty do úzkého svazku světla pronikajícího k nám zvenčí dlouhou šachtou, objevil se na zemi stín ruky se zvýrazněnými středními částmi. To, co vypadalo jako zobrazení kostí ruky, bylo ve skutečnosti způsobeno zvláštním lomem světla v dlouhém úzkém otvoru. Hlouček návštěvníků vyjadřoval své překvapení obdivnými vzdechy. Tajemno ale skončilo okamžikem, kdy Jirka prohlásil, že si nechá zrentgenovat lebku, a strčil do světla hlavu. Všichni se začali smát a průvodce se urazil.


Podivné hřiště pro podivnou hru. Přesná pravidla této rituální hry nejsou známa. Hráči urozeného původu měli za úkol udržet těžký kaučukový míč neustále nad zemí a v ideálním případě ho prohodit malou kamennou obručí umístěnou vysoko na šikmé stěně (na fotografii je ona obruč ulomená a spadlá na zem), přičemž se míče směli dotýkat jen některými částmi těla.



Nádherný reliéf s Opeřeným hadem umístěný na hlavní pyramidě v Xochicalcu.


       Cholula

   Nejobjemnější pyramida na světě (se svou 450 metrů dlouhou základnou je mohutnější než pyramida Cheopsova, i když co do výšky za ní zůstává na druhém místě) však pro dnešního návštěvníka zůstává poněkud hůře dešifrovatelná. Obrovská pyramida nedaleko města Puebla již někdy v 16. století porostla vegetací a její úpadek završil Hernando Cortés svým rozkazem k vybudování katolického chrámu na vrcholku této pohanské svatyně, aby tak dal náležitě najevo, které náboženství je to správné a nadřazené. A tak dnes vidíme pouze barokní kostelík na vrcholku kopce a neinformovaný návštěvník by to asi za nic jiného nepovažoval. Jako důkaz toho, že se nejedná o "obyčejný kopec", je možné navštívit podzemní zaklenuté chodby, které se táhnou v několika směrech napříč pyramidou při její základně.


Poutní kostelík v Cholule (čolule) je umístěný na vrcholku obří starověké pyramidy.


       Cacaxtla

   V tomto archeologickém areálu, který se nachází nedaleko Choluly, není dominantní pyramida (i když dvě malé by se v blízkém okolí našly), ale místo proslulo svými nádhernými a velmi dobře zachovalými nástěnnými malbami. Hlavním námětem zdejších maleb, kterým dominuje hnědočervená a zelenomodrá barva, je motiv války. Na stěnách jsou vyobrazeny bojové scény v tak naturalistickém podání, že to až zaráží - vyhřezlé vnitřnosti, otevřené rány s kapající krví, useknuté končetiny (televize Nova by měla radost...). Válečníci jsou zachyceni v bohaté a komplikované zbroji a nechybí zde ani postavy mýtické, jako například "člověk-pták" a "člověk-jaguár".


Jedna ze spletitých bojových scén zobrazených na stěnách Cacaxtly (kakasly).


       Comalcalco

   Starověké středisko ve státě Tabasco leží nedaleko Mexického zálivu a v době svého rozkvětu bylo přímo u moře. Comalcalco, které ani není zmiňováno v souhrnných uměleckých publikacích o Mexiku a dostává se tak mezi "památky druhé kategorie", na nás přesto udělalo velký dojem. Stavební materiál zdejších pyramid je naprosto netypický - veškeré budovy jsou z cihel zhotovených z jílu, písku a drcených ústřic (!) ... tedy pochopitelně jejich škeblí. Cihly (přesto, že jsou staré bezmála půldruhého tisíciletí) se vzhledem téměř neliší od těch současných.


Velká cihlová pyramida v Comalcalcu - něco tak monumentálního a v
obrazových publikacích o mexických dějinách o ní není ani zmínka!