| |
Damašek.
 Pokud jde o historické památky syrské metropole, omezili jsme se z časových důvodů na prohlídku malého území v samém srdci města. Zde se kolem slavné umajjovské mešity vine labyrint úzkých uliček neméně proslulých súků.
Umajjovská mešita je hlavní stavební pamětihodností Damašku a má velmi zajímavou historii. Na jejím místě, jež bylo odpradávna považováno za posvátné, byl původně aramejský chrám boha Hadada, poté římský Jupiterův chrám a posléze bazilika sv. Jana Křtitele. V roce 636 po Kristu přešel Damašek do rukou muslimů a chrám získal velmi zvláštní statut. Po dobu sedmdesáti let fungovala na základě dohody východní část stavby jako mešita, zatímco západní část zůstala křesťanským svatostánkem. Takový projev náboženské tolerance nemá v dějinách obdoby… V roce 705 se umajjovský kalif Al-Walíd rozhodl postavit "mešitu, jakou nikdo předtím ani potom nepostavil".
Stavba začala stržením původních sakrálních budov. Ty musely být jedinečné - udává se, že Jupiterův chrám přeměněný na baziliku mohl svými rozměry soupeřit s "Velkým chrámem" v Baalbeku. Umajjovská mešita byla dostavěna po deseti letech, přičemž byly použity mnohé prvky z původního chrámu (například hlavice sloupů), a stala se vzorem pro stovky muslimských svatostánků na celém světě. Mešita se skládá z rozlehlého mramorem vydlážděného nádvoří lemovaného arkádami a z obdélníkové trojlodní svatyně, v níž je, mimo jiné, zachována i údajná hrobka Jana Křtitele - pro muslimy proroka Yahíi.
Vnitřní nádvoří Umajjovské mešity v Damašku. "Nevěstin minaret" má zvláštní, typicky umajjovský čtverhranný půdorys.
Přístup do mešity je pečlivě střežen a není vpuštěna žádná žena, které kouká byť jen kousek holé nohy nebo paže. Dobře jsem věděla, že
| v arabských oblastech (a v mešitách obzvláště) musím být řádně oblečena, a tak jsem zcela vynechala ze svého šatníku šortky, krátké sukně či trička bez rukávů. Vždy jsem ale vystačila se sukní do půli lýtek, košilí k loktům a se šátkem na hlavě. V umajjovské mešitě byli strážci zcela nekompromisní a neuspokojilo je ani to, že jsem si shrnuté podkolenky natáhla až do půli stehen. Musela jsem se přidat k zástupu dalších turistek, které si v místnosti určené k prodeji vstupenek půjčovaly k tomuto účelu speciálně ušité dlouhé hnědé hábity s kapucami. Prodavač vstupenek po mně loupl okem a prohlásil, že si mám vzít ten "long" - dlouhý. Musel být až ke kotníkům… Osobně ještě dohlédl, abych si udělala kličku na všech tkaničkách, jimiž se plášť zavazoval místo knoflíků. Teprve potom jsem byla vpuštěná do mešity. Turistek podobně přimóděných, jako jsem byla já, se zde pohybovalo nemálo a nutno říci, že pohled na skupinky hnědě oděných kapucínek byl dost legrační. |
|
Jeden ze tří minaretů Umajjovské mešity - "Západní minaret" vypadá jako od cukráře.
|
Srovnám-li umajjovskou mešitu se Skalním chrámem v Jeruzalémě, panují pro nevěřící návštěvníky na těchto dvou místech zcela odlišná pravidla. Po stránce oblečení je umajjovská mešita daleko přísnější, ale pokud jde o příruční zavazadla a hlavně o fotografování, je nesrovnatelně benevolentnější. Nejenže nás zde nenutili odložit veškeré osobní věci před vchodem, ale s údivem jsme zjistili, že se na nádvoří, ale i v interiéru může fotografovat. Pravda, fotografovali hlavně muslimové, kteří se zvěčňovali v upomínku na zdejších památných místech. Jeden záblesk fotoaparátu stíhal druhý, a tak jsme se osmělili a zpoza pilíře fotografovali i my.
Nikdo si nás nevšímal, nikdo na nás nekřičel, a tak jsme se stávali troufalejšími a troufalejšími, až jsme se přiblížili k samotnému mihrábu, nejposvátnějšímu modlitebnímu výklenku orientovanému k Mekce, a vyfotografovali i jeho nádherné detailní kamenické zpracování. Po chvíli se k nám přiblížila skupina Arabů. Starší žena ukazovala na nás, poté kamsi do kouta a následně udělala výmluvné gesto, kterým se mezinárodně naznačuje podřezávání krku. Polkli jsme naprázdno a poněkud pobledli. Kdyby se ta paní přitom mile neusmívala, vypadalo by to, jako že nám naznačuje, že se máme připravit na poslední hodinku…
Po chvíli gestikulace (z naší strany velmi nejisté a nervózní, ze strany Arabů však naštěstí jednoznačně dobrosrdečné) jsme se dovtípili, o co vlastně šlo: arabská žena nám chtěla doporučit, abychom se šli podívat do rohu mešity, v němž se nachází hrobka Jana Křtitele - proroka Yahíi. Tomu, jak je všeobecně známo, byla na přání krásné Salomé uťata hlava, což je vysvětlení pro onu znepokojivou pantomimickou kreaci. Se skupinkou jsme se rozloučili v dobrém, ale pro jistotu jsme fotoaparát schovali do batohu a dále již neprovokovali.
Hlavice sloupů v interiéru Umajjovské mešity pocházejí (podobně jako je tomu v případě mnoha dalších muslimských staveb) z původních antických budov.
Po návštěvě mešity jsme se několik hodin motali proslulými damašskými súky. Pro Středoevropana je to zážitek bezesporu nesmírně zajímavý. Procházeli jsme se labyrintem krytých úzkých uliček s malými krámky přeplněnými pestrobarevným zbožím, z něhož část bývá vyložena před obchůdkem, takže místy je nutné vysloveně se prodírat mezi nabízenými předměty a proudem lidí, který neustále plyne v uličkách oběma směry.
Vstup do slavných súků Hamidíja pojmenovaných po jednom z osmanských sultánů je zabudován do toho, co zbylo ze západní části antického Jupiterova chrámu.
|
|
Obchůdky jsou již po desetiletí tradičně uspořádány do jednotlivých částí súků podle druhu zboží. A tak jsou zde uličky s oblečením, galanterním zbožím a voňavkami, části, kde je jeden obchůdek plný koření, oříšků, datlí a dalších orientálních pochutin vedle druhého, uličky s koženými výrobky, "zlaté" uličky, část súků s koberci, a tak dále. Aby toho nebylo málo, tak se proti proudu zákazníků tlačí pouliční prodejci evidentně obchodující bez povolení, kteří nabízejí nejrůznější drobné zboží od náramkových hodinek přes dámské podprsenky až po malou elektroniku. Jako výkladní skříň jim většinou slouží vnitřní strana saka, kde mají předměty pěkně zavěšené, a již před zákazníkem otevírají a strkají mu nabídku pod nos. Kdyby zpozorovali nebezpečí v podobě policie, stačí sako přiklopit a dělat jakoby nic. Ve zdejší nepřeberné nabídce zajímavých drobností a zbytečností jsme opravdu neměli potíž sehnat dostatek suvenýrů pro své blízké. |
|
|
|
|
|
