Bulharsko - Sofie, Rila - 2008
 Velmi, velmi zajímavý zážitek. Člověk má tendenci mířit spíš na "západ" či za exotikou a nad destinacemi bývalého socialistického tábora poněkud ohrnovat nos… Určitě se ale vyplatí občas zabrousit i do těchto končin. Nemyslím, že by Sofie byla hojně navštěvovaným místem, protože do Bulharska se jezdí když už, tak k moři nebo do hor, ale její návštěva určitě stála za to … a ty tři dny docela postačily…
Sofii jsme v létě 2008 shledali na úrovni začátku devadesátých let u nás… ještě je tu čeká hodně práce - určitě si toho všimnete na fotografiích. Prostě se tu snoubí "balkán" s nedávnou socialistickou érou, což na vás vyskakuje na každém kroku. Tato skutečnost působí v samém centru metropole státu, který je členem EU, dosti nepatřičně, ale co… Nám se tu líbilo - moc.
Vládne tu velmi poklidná, příjemná atmosféra, pravoslavné chrámy mají velké kouzlo a ve své kýčovitosti jsou roztomilé, lidé jsou vlídní, pro Čecha je tu velmi levně - jídlo a pití zhruba na polovičních cenách ve srovnání s tím, na co jsme zvyklí, levný benzín. A ta zelenina!!! … nikde jinde jsme se nesetkali s takovou rozmanitostí a množstvím salátů nabízených v restauracích. Zcela jsme se zamilovali do "taratoru", což je studená smetanová polévka s okurkami, česnekem a koprem - a když jsme si ověřili, že to naše vnitřnosti ustojí, tak jsme se jím doslova přejídali.
A ještě jedna malá zajímavost… Přiletěli jsme v pátek kvečeru, ubytovali se v hotelu a vzápětí vyrazili na pěší vycházku - přímo se nabízel nedaleký bulvár Vitoša s restauracemi a módními obchody, přičemž se vzápětí ukázalo, že funguje jako promenádní cíl "městského výkvětu".
Jak se tak v posledních letech věnuji stylizované a ateliérové fotografii, tak si všude všímám potenciálních modelek. Postupně se mi podařilo dosáhnout vzácné vnitřní rovnováhy a dovedu se koukat po ženách a dívkách ryze fotografickým pohledem, zcela oproštěna od ženské závisti a řevnivosti. Ale to vám povím: tady bylo krásných holek!! Úžasné typy - štíhlé, dlouhonohé, snědé, dlouhovlasé, v obličeji zvláštně krásných rysů - něco mezi arabkami a Řekyněmi - no, vždyť taky - stačí se začíst do dějin země… no, ty by se fotily! Divím se, že není o žádné Bulharce slyšet v top modelingu… Jirka si toho pochopitelně také všiml, a tak jsme na ty holky svorně s obdivem koukali…
Teprve druhý den jsem si vzpomněla, že bych jako přílohu k reportáži mohla nějakou tu slečnu nenápadně vyfotit - vždyť jich tam byly mraky… A tak jsem po sofijských ulicích vyhlížela krasavice … ale tak nějak nic. Začalo být jasné, že není možné, aby každá druhá Bulharka byla Linda Evangelista, a tak jsme usoudili, že musíme zase na bulvár Vitoša, kde se motají kolem těch Gucci a Armani… Ale v neděli odpoledně kde nic, tu nic… Jirka to suše okomentoval: "Cos čekala? Ty jsou teď někde ve fitku." Takže z toho plyne ponaučení: jestli chcete vidět bulharské bohyně, musíte jít v pátek kolem šesté, sedmé na bulvár Vitoša!
Bulvár Vitoša - no, sám o sobě nic moc…
Sofijské kontrasty - "Balkán" - islám - konzum - globalizace…
Sofijské centrum nejcentrovatější - přeci jen, když si představíte Staromák, tak je to trochu jiná káva… A zde bych obrátila vaši pozornost na nebohý kostelík svatého Petra - Sveta Petka Samardžijska - prejzová střecha vykukující z propadla mezi auty. Chudák Petka (název silně vnucuje užívání ženského rodu) - skončila potupně v podchodu mezi dvěma proudy magistrály.
Mezi hlavní sofijské pamětihodnosti patří kostely a chrámy. Je přirozené, že nejpočetněji zastoupené jsou pravoslavné sakrální stavby, ale je velmi sympatické, že je dobře postaráno i o svatostánky jiných církví a evidentně je k nim přistupováno s patřičnou úctou a respektem.
Vypůjčili jsme si auto a podnikli jednodenní výlet ze Sofie na jih. Cestou jsme nemohli vynechat nádherný miniaturní "Bojanský kostel", který figuruje na seznamu památek UNESCO. Proslul svými úžasnými nástěnnými malbami, které se z doby svého vzniku, ze 13. století, zachovaly v zázračně dobrém stavu. Je přísně zakázáno fresky fotografovat a ve stísněných prostorách uvnitř kostelíku může návštěvník setrvat jen po krátkou vymezenou dobu pod přísným dohledem průvodce.
Nemůžeme zveřejnit způsob, jakým se nám podařilo získat několik záběrů oněch úžasných fresek, ale s velkou radostí se s vámi o ně podělíme…
Hlavním cílem výletu autem byl Rilský klášter ukrytý mezi kopci stejnojmenného pohoří. Krásným zážitkem byla nejen návštěva tohoto hojně navštěvovaného dosud funkčního komplexu, ale i cesta tam a zpět, kterou jsme záměrně volili po vedlejších silničkách přes vesnice, mezi pastvinami a zemědělskými usedlostmi.
A jedna praktická rada říznutá veselou historkou nakonec - přičemž jdeme s kůží na trh a riskujeme, že budeme před lidmi za hloupoše. Ale plyne z toho ponaučení, že člověk nemá nikdy dost cestovatelských zkušeností, aby se nedostal do problémů. Beztohoť nás Pánbůh potrestal za to, že jsme si ošklivě utahovali z neurotického Frantíka.
Takže - to bylo tak:
Ještě před příletem jsme si v průvodci přečetli o zavrženíhodných praktikách sofijských letištních taxíkářů (pro paralelu nemusíme chodit daleko, že?). Varováni jsme se nenechali zlákat a obalamutit náhončími, kteří se na nás vrhli hned za příletovým zábradlím, a vyhledali jsme doporučenou firmu, která nás do hotelu odvezla za zlomek ceny požadované ostatními šejdíři, za 10 leva. Dobrá.
Pro cestu zpět na letiště jsme si z hotelu domluvili taxi za stejnou částku a byli jsme rádi, že jsme se v tomto punktu nenechali napálit. V letištní hale jsme si na obrazovce přečetli, že náš let bude odbavován u přepážek číslo tolik a tolik a přesto, že jsme přijeli trochu v předstihu, šli jsme se tam již ochomýtat. Zatím tam sice dokončovali odbavování jiné destinace, ale podobných nedočkavců tam už bylo více. Mezi nimi vynikal opravdu velmi nervózní Francouz, který péroval nejen svou manželku, ale i veškerý letištní personál, který so připletl do jeho akčního prostoru. Všech okolostojících se vyptával, zda také letí do Prahy, neustále šermoval svými dokumenty a slečny za pultíkem v pravidelných intervalech bombardoval dotazy, kdy už se konečně začne odbavovat Praha.
Není divu, že měl tik, k tomu ještě neustále obracel oči v sloup jako výraz pohrdání nad neschopností a liknavostí letištních zaměstnanců a vytrvale se cpal ve frontě dopředu, ačkoliv přišel později. My s Jirkou jsme si dali za úkol, že se od něj prostě nenecháme předběhnout. To se nám také povedlo - slečna nám pokynula a my jsme odhodlaně přistoupili k pultíku. Dívka chvíli ťukala do klávesnice, načež nakrabatila obočí a pravila, že nás v letadle nemá… rázem nás přešel humor a žabomyší půtka s Frantíkem o první místo ve frontě ustoupila do pozadí vážnějšímu problému… Ukázalo se, že tady se sice také odbavuje Praha, ale s jinými aerolinkami a my jsme měli být v terminálu č.1 ...
No, takže velká shoda nepříznivých okolností a náhod: 1/ netušili jsme, že sofijské letiště má dva terminály… ani taxíkář se nás neptal, na jaký terminál chceme zavézt, což by nás navedlo na to, abychom se o věc začali blíže zajímat, 2/ když už jsme se ocitli ve špatném terminálu, tak nás naprosto zmátla skutečnost, že ve stejnou dobu byla u stejného čísla přepážky odbavována také Praha - pravda, jiný let… 3/ celou dobu, co jsme zevlovali v nesprávné frontě, se nerozsvítil na tabuli nápis s destinací a leteckou společností, což by nás určite trklo…
No, dobrá, stala se chybka, ale měli jsme ještě dost času… takže přejdeme do vedlejší haly. Další šok jsme ale zažili, když jsme po chvíli pobíhání a hledání šipek k terminálu č.1 zjistili, že to není jako třeba na Ruzyni, kde se dá z jednoho terminálu přejít do druhého suchou nohou nějakých dvě stě metrů, ale že tady jsou terminály zhruba tři kilometry od sebe a letištní autobus jezdí jednou za půl hodiny (!!!). Nebyl čas na hrdinství, takže jsme museli skočit do prvního taxíku, který se naskytl, přejet ony tři kilometry a být rádi, že jsme rádi a že svůj spoj stíháme. Ale že si nás vychutnali!! - za ten krátký úsek jsme zacvakali 17 leva, za což bychom se normálně dostali do centra a zase zpátky…
Takže zde na pranýř umisťuji fotku jako varování před vyděračskými taxíky Vasila Ivančeva, kterým se v Sofii prostě vyhýbejte.
Nicméně letadlo jsme stihli dobře a tato finální drobná lapálie nám nemohla pokazit dojem z prima výletu do Bulharska.
|
