Francie - Paříž - 2008
Vůbec bych si netroufla v rámci těchto krátkých reportáží snažit se o nějaké serióznější pojednání o Paříži, metropoli tak všeobecně profláklé, navštěvované, oblíbené, obdivované… /Jako kdyby ty ostatní reportáže seriózní byly… :) /
Paříž s Jirkou známe docela dobře už z dřívějška, opakovaně jsme ji navštívili během svých výletů do Francie spolu s dětmi a s karavanem. Dobrých deset let jsme tu ale nebyli, a tak jsme se nyní, během dvou krátkých "výletů na traktoru" s velkou chutí vrátili do míst, která nás dříve zaujala, ale snažili jsme se prozkoumat i novinky…
Horkou architektonickou a ostatně i kulturní aktualitou je Musée du quai Branly - dílo Jeana Nouvela otevřené roku 2006, kde jsou úžasným způsobem prezentovány tajemné předměty "primitivních kultur". Když jsem si přečetla, krátké pojednání o tom, jak stavbu vnímá a prezentuje sám autor, netroufnu si nikterak pokoušet se o vlastní charakteristiku - je třeba to vidět! My sami jsme byli naprosto nadšeni… (Bohužel se nesmí fotografovat v interiéru, který je mnohem působivější, než exteriér.)
To jsem ale skočila rovnýma nohama do poněkud specifické a necharakteristické oblasti. Ale proč vlastně necharakteristické? Paříž odjakživa byla a dosud je známá svými smělými stavebními projekty, odvahou a troufalostí realizovat avantgardní, někdy skandální a opovrhované budovy. Počiny, nad kterými by památkáři z jiných měst činili veletoče, občané reptali, znalci se vztekali - takové "pěsti na oko"!
Ano, i pařížské stavby si povětšinou zprvu vyslouží kritiku veřejnosti, následně se ale stávají rodinným stříbrem… vždyť už Eiffelova věž, ta "ošklivá žirafa", a Haussmannovy urbanistické "razie", dále Centre Pompidou, skleněné pyramidy uprostřed Louvru - to jen abych mluvila o kontroverzních počinech bezprostředně vedle historických budov… Architekti jsou od toho, aby snili a předkládali smělé návrhy, ale v případě Paříže patří můj respekt úředníkům, politikům či co já vím, kdo v obleku a kravatě rozhodl o tom, že se ty projekty skutečně zrealizují. (O to víc mám vztek kvůli pražské kauze "blob").
Člověk už tak nějak vnímá, že k Paříži patří drsné kontrasty starého
a nového, decentního a kýčovitého, tradičního a výstředního…
Já si nemůžu pomoct, mně se to prostě líbí… :)
Takže tady je maličká naprosto nesystematická fotogalerie moderních pařížských počinů…
... a do kontrastu kladu oblíbené tradiční kýče
A když si vezmete na pomoc ještě fotošop, tak je z toho superkýč :)
(Málokdo by věřil, že to není záběr z natáčení filmu o Monetovi,
ale momentka, kterou jsem vyfotila v říjnu 2008.)
Obávám se ale, že jsem se trochu pustila na tenký led a že se mé výše uvedené názory nemusí každému líbit - nikomu je nevnucuji, jen vyjadřuji své dojmy a pocity z pařížské architektury.
Však dále ke konkrétním poznatkům a tipům pro eventuálního města neznalého návštěvníka. Paříž je drahá - moc drahá… Když jsme tu s Jirkou byli sami dva, tak se ještě dalo předstírat, že si toho nevšímáme, ale s oběma dceruškami, kdy se výdaje násobily čtyřmi, to už bylo maličko svízelné. Zejména poté, co jedna z nich prohlásila, že si s sebou "nic nebere", aby měla místo v kufru a mohla si nakoupit, přičemž ta druhá sice takticky mlčela, ale kufr měla též poloprázdný…
Při první návštěvě jsme bydleli trochu z ruky a museli dojíždět metrem. Druhou návštěvou jsme si tento nedostatek chtěli vynahradit a zarezervovali si hotel přímo v Latinské čtvrti - nejsme zpovykaní, stačí nám dvě hvězdy - za ty peníze to přeci nemůže být průšvih, ne? … no, takzvaný "hotel de charme", což jinými slovy znamená "platíš za atmosféru, ale nehleď na nepohodlí" bude propříště předmětem rozvahy…
Pokud jde o gastronomii - vyhlášená francouzská kuchyně pochopitelně nezklame. Jedinečné "crépes", výborní šneci, vynikající créme brulée… Nemusíte se zde bát ochutnat ústřice, protože by si netroufli podstrčit vám tyto syrové na první kontakt nedůvěru vzbuzující měkkýše jakkoli nekvalitní - zvláště pak v říjnu, měsíci s "r". Znáte tu poučku? Nikdy nejezte ústřice v měsících, které nemají v názvu "r" - tedy pochopitelně ve francouzštině. Vychází z toho, že v teplých měsících (mai, juin, juillet, aout) hrozí jejich zkažení během transportu ke konzumentovi a jeho následná zdravotní újma.
Na druhou stranu ale trochu varujeme před konzumací rozlévaného vína v barech, zejména pak nacházejících se v turistických lokalitách. Opakovaně se nám stalo, že takto podávané víno, francouzské víno, jehož zvuk je světový, bylo horší než to, co vám podsunou před zavíračkou u nás v druhořadé nálevně na rohu. A vůbec… často - ale ne vždy - jsme konstatovali, že pařížští číšníci mají tak trochu nos nahoru a jako by na cizince (byť celkem slušně mluví francouzsky) hleděli skrz prsty. Takže, prosím vás: jestli si chcete Paříž hezky užít a nebýt nevrlí, neobjednávejte si rozlévané víno, ale jen celou originální lahev, a nenechte se rozhodit, když čekáte na obsluhu déle, než byste si představovali.
Ale nechtěla jsem vám Paříž očernit, opravdu ne… je to krásné, nádherné město a jen je třeba předem počítat s pár zvláštnostmi, aby si to člověk patřičně užil…
A na závěr několik fotografií "opravdu pařížských", které hovoří samy za sebe.
Ať už se dostanete do míst turistických, nebo do opuštěných zákoutí, nebo se vám poštěstí dívat se dolů z dočasně instalovaného obřího ruského kola, musíte uznat, že ta "metropole na Seině" má něco do sebe… :)
|
