Uxmal, Kabah, Sayil, Labná - "mayské baroko" ve zvlněné krajině.
 Cestou z Chichén Itzá
jsme se rozhodly nedbat doporučení Jorgeho, abychom přejely až do Méridy po dálnici a pak se vydaly po státní silnici na jih (z Cancúnu vede napříč celým Yucatánem až do velkoměsta Mérida dálnice, kde se musí platit, ale jede se po ní velmi rychle a bezpečně). Při pohledu na mapu jsme usoudily, že tato cesta by byla sice pohodlnější, ale podstatně delší, a tak jsme to "střihly" šikmo dolů po přeponě malými okreskami. Jelo se sice velmi dobře, silnice byla kvalitní, asfaltová, ale vedla mnohakilometrovými liduprázdnými úseky oním řídkým "pralesem" - ani jsem raději nechtěla myslet na možnost klády přes cestu a několika ozbrojenců. No, podruhé bych si to asi rozmyslela…
Po pár hodinách jízdy jsme se nakonec šťastně ocitly v městečku Ticul, kde to (na rozdíl od Valladolidu) jen vřelo…
Katoličtí misionáři odvedli na Yucatánu dobrou práci… V každém městě, ale i skoro v každé větší vesnici je nepřéhlednutelný mohutný kostel, který sloužil nejen jako stánek Boží, ale i jako pevnost pro případy, kdy se domorodcům změna náboženského přesvědčení moc nezamlouvala.
V západní části Yucatánu se fádní rovina rozvlní nepříliš rozsáhlou kopcovitou oblastí, nejsou to sice žádné hory, ale každopádně je krajina zajímavější než na zbytku poloostrova. "Puuc" je pojmenování pro tuto kopcovitou část a právě tak je nazýván architektonický styl, který nemá jinde obdoby. Fasády staveb, které vznikly někdy koncem prvního tisíciletí po Kristu, byly a z velké části dosud jsou pokryty plochými kamennými dlaždicemi s bohatým vzorováním, často geometrickým, ale objevují se i figurání motivy, zejména pak pravidelně se opakující zlověstné masky boha Čaka s nosem hákovitě trčícím do prostoru. Celek pak působí nesmírně zajímavě a zdobně - v literatuře jsem se dočetla, že toto období bývá přirovnáváno k našemu baroku, možná by trefnější bylo rokoko.
Velmi dobře zachovalé, včetně hákovitých nosů, jsou masky boha Čaka na průčelí "kostela" v Chichén Itzá. Staré mayské paláce a chrámy mají značně nepříhodná pojmenování, která jim dali španělští katoličtí conquistadoři podle toho, jaké pro ně obvyklé stavby jim mayské rozvaliny připomínaly. A tak se to v mayských městech hemží "kláštery" (protože malé místnůstky připomínaly Španělům řeholní cely) a "kostely" nebo "hrady", což byly všechny monumentálnější stavby.
Nejrozsáhlejší a nejznámější archeologickou lokalitou této oblasti je Uxmal (čti "ušmál"), kde jsme s Alžbětou zakotvily a začaly s průzkumem kraje Puuc.
Na další den jsme si nechaly malou okružní jízdu po dalších lokalitách, které jsem měla již zdomova nastudované a jejichž návštěva předčila má očekávání. Kabah, Sayil a Labná jsou příjemná, jakoby "komorní archeologická naleziště", navzájem nepříliš vzdálená, takže se dají zvládnout bez stressování za jeden den. Každé z nich má svou charakteristiku, každé je něčím zajímavé, a tak se navzájem ani ve vzpomínkách nepletou…
Leguáni jsou na Yucatánu s výjimkou velkých měst všude. Když jsem viděla prvního, tak jsem myslela, že je to kamenná soška. Posléze jsme si na ně s Alžbětou zvykly a několikrát se mi je podařilo zblízka vyfotografovat. Jednou nám leguán na parkovišti zalezl pod auto a musely jsme ho zaplašit, jindy jsem ho musela vyhnat klacíkem, když mi zatarasil stezku k mému vyhlédnutému fotostanovišti…
Byla neděle a to se v Mexiku neplatí vstupné - bylo fajn, že jsme si zrovna na tento den naplánovaly návštěvu tří archeologických nalezišť - nebyl to záměr, ale hodilo se to…
Nejdříve jsme dorazily do Kabah. Zde je hlavním "hitem" Codz Poop, "palác masek", jehož průčelí je celé pokryto maskami boha Čaka - pravidelně, pravoúhle, jedna vedle druhé. Fasáda je pochopitelně částečně poškozená, ale i tak působí velmi zajímavě a monumentálně.
Bohužel je ale celé její okolí poseto povalujícími se fragmenty ulámaných hákovitých nosů - ty zůstaly na svém původním místě jen málokde. Stejně mne udivuje, že tenkrát vymysleli tak zranitelný zdobný prvek - relativně tenký a přitom velký a těžký kamenný hák si vysloveně koleduje o to, aby byl zničen, uražen, rozbit.
Z Kabahu je to, co by kamenem dohodil, do lokality Sayil kde je sice jen jedna "pořádná" stavba, ale stojí za to. Zdejší "El Palacio" je nádherný, elegantní a mají pravdu ti, kteří jeho vzhled přirovnávají k paláci v Knóssu na Krétě. Stavbě dominují typické puucké podsadité kulaté sloupy, které jsou doplňovány polosloupy na fasádě ("srolované matrace" - podle koho jiného, než Lonely Planet).
A stoupající tendenci architektonických skvostů toho dne završila Labná se svým proslaveným obloukem. V Labná jsou k vidění ještě další budovy, z nichž nejpozoruhodnější je členitý "palác", jehož rozpadající se fasáda je vyzdobena nádhernými ornamenty, a dále "mirador" dominující celému areálu z vysokého nejspíš uměle navršeného kopce.
Labná - prostě nádhera…
|
