Flóra a fauna na Zanzibaru - kapitola sama pro sebe.
Zanzibar bývá v propagačních materiálech zmiňován též jako ostrov koření - a je to pravda. Díky teplému a vlhkému klimatu se tu rostlinám náramně daří a díky historickým obchodním stykům s dalekými kraji sem bylo dovezeno mnohé, které tu do té doby nerostlo. Takže se zanzibarské koření stalo věhlasným obchodním artiklem a z něj nejvíce proslul zanzibarský hřebíček. Přičemž je velmi zajímavé, že hřebíček vůbec není původní rostlinou, teprve v 18. století ho francouzští obchodníci propašovali z Holandské Východní Indie na Madagaskar a odsud se pak rychle dostal na Zanzibarské souostroví.
Hřebíčkové plantáže se nacházely zejména severně od Stone Town a pro dopravu úrody byla dokonce zřízena úzkokolejka - do lokality Bububu, kterážto získala své zvukomalebné jméno nejspíš právě kvůli rytmickému rachotu vydávanému parní lokomotivou.
Hřebíček strom (hřebíčkovník?) nevypadá nijak okázale a jeho vzhled mne osobně docela zklamal - takovej rozdrbanec! (Přičemž popravdě nevím, co jsem čekala)… :) V červené bakulce na druhé fotografii lze dobře tušit hřebíček, plod. Bylo nám řečeno, že tohle už je "přerostlá trojka", kterou nikdo nekoupí. Plody se obchodují ve stupni jedna. (Moudrá z toho nejsem, ale pán to tak říkal…)
A pochopitelně, že se turistický průmysl snaží z této "kořenářské tradice" vytěžit co nejvíc, a tak mezi nejvyhledávanější organizované půldenní výlety patří "spice tour" (cesta za kořením). Pochopitelně, že my s Jirkou jsme se odmítli zúčastnit mikrobusového zájezdu a střihli jsme si "spice tour" individuálně. Informovali jsme se, že farmy, které jsou právě k tomuto uzpůsobeny, jsou soustředěny v oblasti severovýchodně od Stone Town, a tak jsme se tam vydali.
Musím říct, že naše představy byly zcela odlišné a že jsme zkraje měli dokonce pochybnosti, zda jsme tu správně, a kde že vlastně ty plantáže jsou… Kdo by očekával (podobně jako my) něco jako vinice či sady evropského typu, to znamená stromy a keříky hezky vyrovnané v řádcích, vypleté, zastřižené a uspořádané, tak se pekelně mýlí. Cha! To jste ještě neviděli zanzibarskou farmu! Nebýt velkého barevného poutače u silnice, tak jsme ji přejeli…
Tak tohle roští, tahle neuspořádaná skrumáž zeleně, tenhle zmatek, tak to je, prosím, jedna ze zanzibarských ukázkových farem s kořením…
A celé to byla velká švanda - jen co jsme k farmě zabočili, vystartovali na nás místní průvodci, malinko jsme se pohandrkovali stran ceny a vyrazili jsme na prohlídku. Tři chlapíci nás v tom zeleném chaosu vodili od stromku ke keři, od traviny k popínavce. Všichni měli nožíky a tu uřízli kus kůry, tu vydloubli kořínek, tu utrhli plod, tu cosi nakrojili, tu oloupali - stále nám strkali něco pod nos k očuchání nebo do pusy k ochutnání. A když jsme se zdráhali plody pojídat, tak se cpali sami a mlaskali, jak jim to chutná.
Ještě než jsme vyrazili, dali nám každému torničku ručně vyrobenou z palmového listí, do které jsme si následně mohli ukládat jednotlivé trofeje, které nám cestou přidělovali - tu liči, tu kousek chlebovníku, tu vanilku, tu kořínek koriandru, tu tamarind, tam mangostino. Já vzala celou vycházku velmi zodpovědně, jednotlivé rostliny jsem si fotografovala a okamžitě zapisovala do notesu, jinak bych se v tom následně nevyznala - bylo toho tolik nového, že bez systematických poznámek nebylo možné fotografie následně rekonstruovat a zařadit. Moje dvě ruce mi na to sotva stačily, tak jsem svou torničku musela svěřit jednomu z pánů, který mi do ní sám pečlivě ukládal vzorky (do dvou dnů se nám vše zkazilo).
Většina poznatků z exkurze na farmě pro nás byla nesmírně zajímavá a poučná. Mnohé koření známe z domova, kupujeme je u nás v pytlíku, ale netušíme, jak vlastně roste - jestli je to strom, nebo keřík, jak vypadá v přírodě. Tak tady jsme se kupříkladu dozvěděli, že skořice je vlastně kůra, která se ze stromků "loupe zaživa", kardamom jsou jakési nadzemní hlízičky, kurkuma je kořen rostlinky, která svými listy připomíná konvalinku, vanilka je popínající se parazit, karambola roste na velkém stromě, zázvor jsou malé rostlinky…
A na samý závěr - asi za odměnu, že jsme tu botanickou smršť trpělivě snášeli, jsme oba s Jirkou vyfasovali kloboučky z palmového listí, čímžto jsme byli korunováni na krále a královnu "spice tour". Můžete se upřímně zasmát stejně jako my, vždy, když se na tuhle fotku znovu podíváme… :) (Jirka má na krku pouzdro na kreditní karty, které rovněž vyfasoval v rámci předplaceného balíčku služeb na farmě a pruhatý pán drží moji brašničku se vzorky.)
Další zanzibarskou přírodní atrakcí, též hojně turisty navštěvovanou, je prales Jozani. Je to spíš takový menší pralesík v jižní části ostrova - opečovávaný a udržovaný, možná udržovanější než ty hřebíčkové plantáže… A co je docela humorné: od pána, který nás tudy provázel, protože bez průvodce se do rezervace nesmí, jsme se dozvěděli, že část zdejšího pralesa je "přírodní" a část "vysázená" … už jste někdy viděli vysázený prales???
Nu, bylo to tu hezké, zajímavé, s pěknou vyšlapanou naučnou pěšinkou… ale změť zeleně jsme už viděli i jinde, tady nás zajímaly hlavně ty opice!! Na Zanzibaru totiž žije endemický druh opic, který málem vyhynul, a nyní si ho tu hýčkají - "Kirk´s red colobus", po česku "gueréza zanzibarská". Krky jsme si mohli vykroutit, teleobjektiv připravený a opice nikde. Dali jsme pánovi najevo zklamání a že by nás tedy hodně mrzelo, kdybychom žádnou neviděli. Slíbil, že se vynasnaží… Jak se může vynasnažit? Copak je má na povel?
Ukázalo se, že nemá opice na povel, ale že má dobré a informované kamarády. Vylezli jsme z pralesa a mužíček zavolal na chlapy, co kutili něco u silnice. Jako bych mu rozuměla: "Franto, kde sou dneska vopice?" Franta něco odpověděl a máchnul rukou ve směru, kterým jsme se následně vydali. Po chvíli jsme přišli k velikánskému stromu a ten byl téměř přecpaný oněmi guerézami se šedivými číry a elegantními dlouhatánskými ocasy. Krása plus nádhera! Zuřivě jsem fotografovala, a tak jsem si nestačila zapisovat stejně pilně jako na farmě, co všechno zajímavého nám o těchto opicích a jejich koloniích náš průvodce napovídal. Škoda.
A ke kapitolce "fauna" nesmím zapomenout doplnit malý ostrůvek Changuu, přezdívaný "Prison Island" (Vězeňský ostrov), kam se jede asi dvacet minut lodičkou přímo ze stonetownské pláže. V minulosti zde bylo překladiště otroků, následně karanténní tábor pro nakažené žlutou zimnicí a nyní je zdejší hlavní atrakcí kolonie želv obrovských, kterážto je hojně navštěvovaná, obdivovaná a škádlená turisty. Ke vstupence vyfasujete svazeček zelených větviček, kterými můžete želvy krmit a hrozit se jejich zubatých tlam.
Jeden by nevěřil, jak rychle se tito tvorové odjakživa používaní jako vzor pomalosti a neohrabanosti dovedou pohybovat. Jednu želvu jsem asi moc rozčilovala s fotoaparátem, a tak na mne vysloveně vystartovala…
|
