úvod o nás Reportáže Cestografie Knihy Napište nám

Okluzlení rodnou zemí...

léto 2017

   Ono mne to zase přejde – většina věcí v životě přichází ve vlnách – ale teď mám období, kdy zůstávám v úžasu nad krásou naší vlasti a kdy cítím přímo misionářské puzení šířit to dál a vnucovat to ostatním.

   Říká se „němý úžas“, tak já stojím v „mnohomluvném úžasu“ :) Jak to jen trochu jde, tak s Jiřím vyrážíme na výlet. Většinou nemáme konkrétní cíle, ale i kdybychom měli, tak jsou nám k ničemu. Onehdy jsem se rozhodla navštívit jednu starou dámu ve svém rodném městě, v Mariánských Lázních... ještě, že jsem se neohlašovala předem a chtěla ji překvapit – nic z toho nakonec nebylo. Nedojeli jsme dál než do Domažlic.


   Jen namátková skrumáž několika snímků z naší „chodské výpravy“. Přátelé se scházejí, aby si ukázali fotografie z exotických dovolených do Thajska nebo na Krétu ... já mám sto chutí prezentovat záběry ze Lhoty u Kestřan a ze Sušice...

   Jezdíme podle 'obrázkové mapy'. – "Co to je? Jaká obrázková mapa?" ptají se známí. Ještě před érou navigací do auta jsme i my, stejně jako většina řidičů, jezdili podle autoatlasu. Jelikož jsme mapu opakovaně doma zapomínali, a na další cestě tudíž museli u benzínky koupit novou, tak jich máme doma několik – a ukázalo se, že není autoatlas, jako autoatlas!

   Česká republika od Freytag&Berndt 1:100 000 z roku 2013 je malý zázrak! Je tam pestrá paleta značek, které jsou v mapě hojně a pečlivě umísťovány s příslušným popiskem takže nejen hvězdička, jakože je tam „něco“, ale vedle upřesněno: 'kamenný most', 'zimoviště netopýrů', případně 'ústí tlakové štoly'. Náramné a dobrodružné!

   Podle 'obrázkové mapy' mimo jiné vyhledáváme staré židovské hřbitovy. Jeden by neřekl, kolik jich všude je! Některé jsou veleznámé a ve městech dobře přístupné, ale většina jich je někde v krajině, poblíž vesnic. Velmi často jsou „pohozené“ na okraji lesa, bez příjezdové silnice – co silnice, ani pěšina k nim mnohdy nevede. Opakovaně jsme to už chtěli vzdát, vrátit se – šli jsme polní cestou, ta se najednou rozplynula, skákali jsme přes strouhy, dostali jsme se na okraj lesa – nikde nic. Jenom žáby a komáři. Už jsem velela k ústupu, ale Jiří se zatvářil nesmlouvavě – prostě chlap, co nerad prohrává :). Táhl mne dalšího půl kilometru doleva – očima jsme okolní les doslova rentgenovali – a najednou jsme v dáli mezi stromy zahlédli náhrobky.

   To jsou takové ty „drobnůstky“, na které pak člověk vzpomíná hodně dlouho... Tohle by se vám s organizovaným autobusovým zájezdem prostě nepřihodilo.

   A to prosím ještě nadmíru ušetříte!! Nemusíte jezdit do Indočíny nebo na „zážitkovou dovolenou“ do lanového centra a akvaparku – stačí hledat židovský hřbitov podle autoatlasu :) Asi jsem to přehnala s povídáním, tak tady je naše „prozatimní sbírka“ židovských hřbitovů (zní to trochu ošklivě, ale věřte, že to nemyslím zle).



Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

   Některé jsou profláklé, přímo ve městě, jiné jsou opravdu skryté. Většina z nich je ale v překvapivě dobrém stavu – tedy lépe řečeno: je vidět, že se s nimi v poslední době něco děje, že jsou ošetřované. Zdi jsou většinou již opravené, nebo se na tom pracuje, tráva posekaná... Bohužel se ale najdou i takové, kde nezbyl jediný náhrobek – jen podstavce.

   Tak. A snad nikoho příliš nenaštvu, když zrovna na tohle místo dám do kontrastu křesťanská boží muka. Tím se obloukem vracím k Vávrovým „perlám“ a zvlášť vypíchnu jednu roztomilou příhodu.

   Šmejdíce po pelhřimovsku jsme s Jiřím schválně zajížděli do Božejova, vesničky s avízovaným sousoším Piety. Projeli jsme obcí sem a tam, vrátili se, krky jsme si mohli ukroutit, ale slibovaný sloup s Pannou Marií a Ježíšem nikde. A tak jsme se museli ptát mísťňáků s knihou v ruce a nalistovanou příslušnou fotografií.

   „Támhle je to, na křižovatce. Jak jsou ty lípy,“ máchla rukou paní v zástěře. Inu, není divu, že jsme sami nic nenašli, protože bylo vidět jen spodní část kamenného sloupu a jeho vrcholek s předmětným sousoším byl naprosto ztracen v korunách dvou mladých bujných lip.

   „No, to je hezký, jedeme sem takovej kus cesty,“ nakrabatila jsem čelo. Na tomto místě nebudu nikomu z nás upírat zásluhu - mám dojem, že nás to napadlo oba dva tak nějak zároveň. Ostatně to zcela logicky vyplynulo ze situace, ve které jsme se ocitli. Prostě a jednoduše: jeden si šel půjčit zahradní nůžky, druhý štafle... :) Obojí jsme bezproblémově od domácích získali a Jiří během chvilky Pietu vyprostil z jejího zeleného krunýře.

   Dědoušek, který nás pobaveně sledoval z nedaleké garáže, nám přinesl papír s ofoceným, dešifrovaným a přeloženým starým nápisem na kamenném soklu a hezky nám poděkoval, že jsme jim sochu zase zviditelnili. Prý se čekalo tak dlouho na odborný zásah dendrologů, až to celé zarostlo... :)



Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

   A zcela aktuální dodatek: Přes Božejov jsme náhodou jeli znovu po roce, v červenci 2017 – a co myslíte? Už to mají zase zarostlý! (Tentokrát už jsme s sebou měli čistě "pro strýčka příhodu" nůžky svoje :) ).

   Pak tu mám ještě další „Vávrova boží muka“... Tentokrát jako ukázku, jak moc záleží na fotografickém úhlu pohledu. Konkrétně jde o Výklenkovou kapličku pod památnou starou lípou na okraji obce Nová Říše. Když jsme sem přijeli, tak jsme se nestačili divit – eeh?? co to je?? kde to je?? Kaplička na kraji rušné asfaltky, hned za ní benzínová pumpa.

   Památná lípa zmizela, asi ji, chudáka, museli porazit. Na jejím místě sice vyrůstá nová, mladá, ale bude trvat desetiletí, než příslušně zmohutní. A benzínka věru nedělá žádné důstojné milieu tomuto místu, kde by se poutník měl zastavit, pomodlit a usebrat.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

   Jednu fotografii jsem se snažila zabrat tak, aby okolí co nejméně rušilo, na druhé jsem naopak čerpací stanici nechala vyniknout v celé její naléhavosti.

    A dále jsem vybrala několik „našich“ halabala posbíraných božích muk a kapliček tak, jak jsme je při cestách zahlédli. A k nim připojuji ještě Svatého Jana Nepomuckého, světce, na jehož sochy na českém venkově narazíte nejčastěji a který umí být – když se mu zrovna chce :) – nesmírně fotogenický...



Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

   A nakonec oslím můstkem od Jana Nepomuckého k Santinimu a k baroku vůbec. Není v mých silách (a ani to není záměrem) uchopit téma zevrubněji – budu zde uvádět jen taková malá zajásání a obdivné vzdechy :)

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

    Prostě a jednoduše – nesmírně rádi s Jiřím za pokřiku "výléééét!!" sedáme do auta a vyrážíme po Čechách. On nakonec stačí i jediný den. Základem úspěchu je sjet co nejrychleji na žluté nebo bílé silnice a nechtít nikam konkrétně dojet v určitou hodinu. Dívat se, zastavovat a radovat se ... a v mém případě ještě navíc fotografovat :)



Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.