(Nejen) karneval v Benátkách – trochu vychladlá horká novinka :)
únor 2017
 Do Benátek to z Čech není zase až tak daleko a zvláštních příležitostí vydat se sem je fůra. Anebo jet jen tak – tohle město je jedinečné a své kouzlo nemůže ztratit (dokud se nepotopí – eeeh).
Byla jsem tu mnohokrát a začnu odzadu...
Poslední jednodenní výlet letos v únoru byl bezvadný! Neplánovaný – na poslední chvíli – bezstarostný, protože vlakem!
V sobotních Lidovkách jsem si přečetla článek, že začal každoroční tradiční benátský karneval. Zavzpomínala jsem na svůj zážitek, kdy jsme tam byli s Jirkou Brů a s kamarády a já si “hezky zafotila“, uvědomila jsem si, že jsem někde zaslechla o nočním vlaku do Benátek, a už to jelo! :) Předpověď hlásila na pátek déšť, na sobotu slunce, na neděli zamračeno. Tak jsem vyrazila na nádraží a zakoupila jízdenky – sice nebyly nejlevnější, ale považte: V pátek večer dojdete v Budějovicích pěšky na nádraží, v osm nasednete na vlak, v deset máte v rakouském Linci půl hodiny na přestup na lehátkový rychlík – zakutáte se do čistého povlečení a spíte jak nemluvně. Ráno v osm vám průvodčí přinese snídani – křupavé rakouské houstičky, máslo, marmeládu a dobré café latte ... a ve tři čtvrti na devět už vystupujete na nádraží Santa Lucia přímo u kanálu. Kdo to v Benátkách zná, tak ví, jaká je potíž s příjezdem a parkováním – buď zůstanete v Mestre, kde také musíte parking hledat a platit za něj, nebo pokračujete po dlouhé hrázi a musíte se s autem upíchnout do některého z parkovacích domů, kde neví, co by si za to řekli.
Celý den jsme šmejdili po Benátkách , užívali si, popíjeli prosecco a večer v devět nasedli na stejný spoj zpátečním směrem, zalehli, spali, v Linci ráno přestoupili a v devět už jsme se vraceli domů nedělními ospalými Budějovicemi. Naprostá výhra! :) Prostě chvála staré dobré železnici!
Když se to vezme kolem a kolem , tak byste jeli autem v pátek, museli přespat v hotelu, sobotu si užili v Benátkách, zase přespali v hotelu a velkou část neděle se motali na dálnici – bůhvíjak by v únoru silnice vypadala. Dva dny na cestě, dvě noci v hotelu, jeden den Benátky. (Nemluvím o nočních přejezdech autem tam a zpět – to by bylo jen pro masochisty.) Takhle jsme měli dvě bezproblémové noci ve vlaku a celý den v Benátkách ... a ještě jsme v neděli stačili uvařit babičce oběd. No, nekupte to! :))
Fajn – a teď tedy něco o těch Benátkách, že? :)
Každoroční karneval je opravdu hojně navštěvovaný – nejživěji je tu o víkendech. V exponovaných částech města narváno, že se sotva dá procházet, mimo dav ale vždy najdete klidná zákoutí. Na nábřeží a na San Marcu se producírují nádherné fotogenické tradiční benátské masky, které neúnavně pózují lačným fotografům.
Pak je zde nemálo zajímavých masek „importovaných“ – turisté, kteří se na tuto příležitost očividně dlouho a pečlivě připravují a jezdí sem předvést své vlastní atypické masky. Dále jsou tu zástupy těch, kteří sem přijedou na výlet, v jednom z mnoha stánků si nakoupí za pár euro škrabošky, paruky, klobouky a pláště a vmísí se do karnevalového hemžení. Nu a pak zbývá největší skupina – čumilové a fotografové, mezi které jsme patřili i my s Jiřím.
Tentokrát jsme (aniž bychom to plánovali) natrefili ještě na jednu zvláštní „akcičku“, která nám výlet velmi zpestřila. V programu avízovaná „Festa delle Marie“ mi nic neříkala. Viděli jsme, nafotila jsem – bylo to půvabné, zajímavé ... tak jsem se dodatečně informovala. Různé zdroje se v detailech poněkud lišily, ale shrnu to svými slovy.
Někdy v devátém století vznikla tradice hromadného výročního požehnání všem novomanželům toho roku v den „očištění Panny Marie“, který připadá na 2.února. Při této příležitosti bylo mezi chudými mladými Benátčankami vybráno dvanáct nejkrásnějších, které budou „sponzorovány“ bohatými rodinami - dostanou šaty, šperky a věno, aby se mohly provdat, a půjdou ve slavnostním průvodu. Zprvu šlo o prestižní záležitost a benátští patricijové se předháněli, jak „svou“ dívku zaopatří.
Postupně ale tento bohulibý zvyk upadal, několikadenní slavnosti se zvrhávaly v pitky a chudé panny se často stávaly obětmi násilí a zneuctění, přičemž se boháči v tomto případě pochopitelně zdráhali do nich investovat peníze. Následně bylo rozhodnuto, že se ve slavnostním průvodu budou nosit alespoň dřevěné figuríny. To ale věru nebyl dobrý nápad – makety byly leda tak dobré, aby se do nich opilci strefovali shnilým ovocem. Přezdívalo se jim „Mařeny“ - „Marione“ (odtud údajně pochází výraz pro loutky – marionety) a byly leda ku posměchu. Naprostá devalvace této tradice měla za následek její ukončení koncem 14. století.
Svátek Marií byl obnoven až v posledních letech jako součást programu benátského karnevalu – dvanáct krásných benátských dívek kráčí v průvodu v historických kostýmech z kostela San Pietro di Castello, posléze slavnostně nasedají na nosítka a jsou neseny až na náměstí San Marco.
Bylo šikovné, že jsme se s Jiřím vypravili do míst, kde celá akce začínala, kde se kostýmovaní zúčastnění scházeli, a tudíž bylo hodně času si je prohlédnout a vyfotografovat. Průvod se pak vydal úzkými uličkami celkem klidně a bez velké asistence turistů a čumilů. Ti potom ve stále větší míře přibývali, až se dav přihlížejících stal mohutným a nepříjemným. Ale to už nám stačilo a odbočili jsme jinam, do zahrad.
Jeden historický velmož mi byl velmi povědomý – pamatovala jsem si ho ze srpnového Corteo storico a hlásila jsem se k němu: „Já vás znám, viděla jsem vás v létě!“ „No jo, já chodím všude,“ zazubil se na mne kudrnatý "šlechtic".
V roce 2013 jsem si Benátky tři dny užívala úplně sama a po svém – věděla jsem, že ten den bude historické defilé na loďkách, ale tribuny k sezení na Canal Grande byly už vyprodané, tak jsem jen tak bloumala po městě a aniž bych se o to snažila, narazila jsem čirou náhodou u Arsenale na skupinky srocujících se veslařů a dobově ustrojených členů Corteo storico. Ono to Italům vždycky dlouho trvá, než se narafičí, všechny akce začínají se zpožděním, takže je moc fajn, když si je člověk odchytí na místě příprav.
A když už jsem u těch benátských kulturních akcí, tak pochopitelně každý zná slavné biennále... Je to trochu zavádějící, protože biennále znamená opakování po dvou letech. Ale pozor! V Benátkách je biennále každý rok – fígl je, že se ob jeden rok střídá biennále umění a architektury. Já viděla obojí.
Hlavní expozice jsou vždy v zahradách (giardini) a v bývalé zbrojnici (arsenale) – tady se platí vstupné, ale další volně přístupné atrakce jsou rozeseté po celém městě v různých palácích, domech, na nádvořích a v zákoutích. K uměleckému biennále jsem jen letmo přičichla během svého osamělého výletu do Benátek, zatímco architektonické biennále bylo plánovanou akcí s mými dcerami, takže tehdy jsem se „neflákala“... :)
Málo platné, Benátky jsou nádherné i samy o sobě, aniž se tam odehrávají taškařice, nebo turisticky atraktivní bohulibé akce...
|
