úvod o nás Reportáže Cestografie Knihy Napište nám


Čechy krásné, Čechy mé... :)        léto 2016

No jo, je to tak... Člověk je zvyklý se přepravovat z místa na místo nejčastěji autem za konkrétním účelem na poslední chvíli HONEM. Nejkratší cestou, co nejrychleji. Už aby tam byl!

   Jedeme do ciziny na dovolenou, dorazíme do kýžené oblasti a tam popojíždíme po malých silničkách a můžeme se zbláznit, jak je to tam krásné – ty domečky, ty kostelíky, ty zahrádky... !! Jenomže (a teď bych ráda, aby v tom zazněla intonace Helenky Součkové) – ono stačí sjet na malé silničky pár kilometrů za vlastním městem, takříkajíc za humny, nechvátat, otevřít se, vnímat ... a člověk se může zbláznit – jak je to krásné! – ty domečky, ty kostelíky, ty zahrádky...

   Ano, mnozí to vědí, mnozí se po Čechách toulají už léta ... ale přeci jen – člověk má tendenci jezdit na chalupu, jezdit za sportem, jezdit na koncerty, výstavy, za kulinářskými zážitky, jezdit "když už, tak aby to za něco stálo"...

Tato reportáž budiž oslavou země svatého Václava... (a další budou následovat...)

   S Jiřím obnovuji/obnovujeme zvyk, který jsme praktikovali v mé původní rodině, když byly holky malé – jezdili jsme na "vlastivědné výlety". V létě, když je hezké počasí, tak šmejdíme po Čechách bez nějakého zásadního cíle. Jedeme, kam nás kola (od auta) zavezou.

   Malinko je problém s ubytováním, když není zrovna počasí na spaní pod širákem, protože v zapadlých vískách nemáte na každém rohu nějaký penzion, nebo pokoje k pronájmu. Ještě to musíme časem doladit – sním o přespávací dodávce :)


   Každopádně prostě jezdíme po Čechách bez konkrétního cíle. Prodloužený víkend, ale někdy stačí i jednodenní výlet... Ráda bych tímto navázala na loňskou letní reportáž a doplnila pár zážitků a hlavně fotografií. Vodítkem se nám stala již zmiňovaná knížka Davida Vávry a spol. "Drobné perly české architektury". Sice si občas říkáme, že ten výběr je bůhví čím subjektivně ovlivněný (však to autoři také sami připouštějí), ale zůstaňme spravedliví – jsou tam naprosté úžasnosti – vpravdě PERLY, na které by člověk jinak těžko pomyslel, těžko je objevil.

   A tak hledáme "Vávrovy perly", přičemž jezdíme po vedlejších silnicích s očima otevřenýma a do sbírky zážitků a fotografií doplňujeme své vlastní perly a perličky.

Některé v knize uvedené umělecké počiny jsou
velmi profláklé a nám Jihočechům dobře známé...

Klikněte pro zvětšení.
Občas se vyfotíme se stránkou z knihy
a příslušnou "perlou", abychom měli srovnání.


Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.
Ale pozor, další lahůdkové drobnůstky, které máme pár kilometrů od Budějovic, jsme vůbec neznali a nestačili jsme zírat! Jako třeba novodobé ztvárnění zmrtvýchvstání v Dobrši nebo kalvárie v lese nad Česticemi.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.
Tady třeba Pacov – ten v knize není, "objevili" jsme ho projíždějíce. Pacov pro mne bylo vždy jen nezajímavé tranzitní místo na mapě... A hleďte – úžasné náměstí!! Přičemž ve vedlejší uličce jsme narazili na sice skororozpadlý, ale nesmírně zvláštní dům – co tam asi dřív bylo??

   Jiří je hrozně ukecanej – to už jsem psala v reportáži o Bretani. Někdy je to malinko na obtíž, ale často nestačím uši napínat. Jako kupříkladu direkt u nás za humny, když jsme u Dolního Bukovska zastavili na vyčůrání a byla z toho učiněná "cesta do pravěku"...

   Na skrývce, kde se těží jíl pro cihelnu, mi udělal bezmála hodinovou přednášku o geologii, působení eroze, pohybu vody v přírodě, přizpůsobení se živočichů extrémním podmínkám, biotopech a bůhví o čem dalším ... To vše zdarma a navíc s názornými zmenšenými ukázkami! :))

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

   Dále třeba Ondřejov – tam mne pochopitelně Jiří jakožto fyzik velmi rád zavezl, tím spíše, že Fantova stará hvězdárna astronomického ústavu Akademie věd byla uvedená ve Vávrově knize. Myslela jsem, že to bude jedna osamocená zrezatělá technická stavba za ostnatým drátem někde v roští na kopci.

    Velmi mne udivilo už jen to, jak samo městečko Ondřejov je starosvětsky malebné, a zejména však jak jsou původní budovy astronomického ústavu pečlivě a s rozmyslem usazeny do zdobného parkového areálu a jak technicky zajímavé jsou moderní observatoře. Opravdu to stojí za návštěvu!

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.


Tak, a ještě namátkou pár českých skvostů:

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.
Kupříkladu Hlavenec – tak trochu zbloudilý
honosný barokní památník v polích.


No podívejte se!! Nemusíte do Číny, stačí zajet do Vlašimi! ... taková exotika! A my prostě ne a ne – buď sedíme doma na zadku, nebo musíme vyrazit přinejmenším do Chorvatska.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.
O Orlíku nad Humpolcem sice Vávra nepíše, ale nám se velmi líbila kombinace starého a nového – zajímavé a neurážlivé doplnění staré zříceniny moderními technologiemi tak, aby mohla vzniknout rozhledna bezpečná a přístupná veřejnosti. (Slečna kunsthistorička, která prodávala lístky, ale naše nadšení nesdílela.)

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.
Zámek Líčkov má obnovenou bohužel jen hlavní bránu a zbytek je v dezolátním stavu. Nicméně ta "štrykovaná brána", jak píše Vávra, opravdu stojí za to!



Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.
Bylo nám poznati, že v Hrusicích, kam se většina lidí hrne kvůli Josefu Ladovi a jeho kocouru Mikešovi, je na portálu farního kostela svatého Václava stále in situ jedna z nejstarších a tudíž nejcennějších plastik v Čechách!!! Zachovala se v překvapivě dobrém stavu díky tomu, že byla léta letoucí zazděná a zapomenutá.


Klikněte pro zvětšení.
Pravda – duchovní potrava je sice skvostná, ale občas je zapotřebí to doladit zcela přízemními požitky :)