Březen 2020 - pět dní "v Senegalu"
Ahoj kamarádi! :)
Druhý senegalský den byl prosluněný a nabitý novými zážitky!!
Vlastně jsem vám ještě nevyfotila náš hotel. Je docela zajímavý... jsou to bungalowy ve „švýcarském stylu“ na paměť Alberta Schweitzera. Oni ho tady hodně ctí a jsou mu vděčni za vše, co pro Afriku udělal – ale když jsem paní majitelce vysvětlila, že on má jen takové jméno, ale byl to Němec, tak se hrozně divila! hehe :) Hotel je velmi udržovaný, zavlažují trávník, takže si tu člověk opravdu nepřipadá jak v Senegalu. (Je to focené z naší terásky.)
A tady ještě welcome drink, který tady nedávají jen na přivítanou novým hostům, ale dávají ho vždy ke snídani na uvítání nového dne. Bezva zvyk!! To by se mohlo zavést i u nás! :) Vyfotila jsem i snídani – papáju jsem snědla, ale na ten salát si pořád netroufnu...
Dneska jsme vyrazili do historické části hlavního města Dakaru, ale cestou jsme ještě udělali krátkou zastávku v malém přírodním parku Réserve de Bandia. No, namibijská Etosha to opravdu není a navíc mne naštvalo, že některé šelmy tu měli v betonových nádržích – no, to mohl člověk rovnou zůstat doma a jít do ZOO! Na fotce je hnědá varianta zdejšího tučného krátkonosého mravenečníka Brucknerova.
Velkou radost mám z fotografie vzácného plochozubce zelenohlavého – ještě, že jsem si vzala teleobjektiv!
V návštěvnickém centru parku měli prodejnu suvenýrů a pestrého oblečení v domorodém stylu, tak jsem neodolala a buchla první peníze! A hned jsem se převlíkla... Fotka je z dřevěného mostku, který vede na ostrov s ptačími koloniemi a kde jsem právě fotila toho plochozubce.
V Senegalu pochopitelně není moc historických budov, ale něco se tu přeci jen najde. V centru rezidenční čtvrti Almadies mají zrekonstruované vězení s katakombami a složitým systémem chodeb z doby, kdy tady kvetl obchod s otroky. Vlastně to nebylo vězení v pravém slova smyslu, ale jakási „čekárna“ pro ty nebožáky před transportem lodí do Ameriky. Něco podobného mají i v dalších afrických zemích – opět vzpomínám na Stone Town na Zanzibaru. Vstupné z nás vytáhli ekvivalent 30EUR z každého, což tedy na to, co nám tu ukázali, žádná láce nebyla... Ale říkám si, že se sem už třeba nepodívám, tak jsem to holt zaplatila.
A vstupného jsem nelitovala! Velká zajímavost - podívejte se pozorně na následující fotku!! Vězení mělo zamřížovaná okýnka v různých výškách. To výše umístěné bylo v cele, pro normálně rostlé otroky, to nižší bylo pro pygmeje. A teď pozor! V dobách, kdy vězení fungovalo zde dozorci směli být výhradně černoši-albíni z kmene Wagatungo, který sídlí při hranici s Mali.
Nyní v rámci respektování dobového koloritu jsou kustodi rekrutování výhradně ze stejného kmene. Takže náš průvodce, který mi zapózoval na fotografii, má bílou pokožku, ale všimněte si těch typických negroidních rysů obličeje – plochý nos a výrazné špičáky. (Bunda nebo větrovka je běžným oděvním doplňkem místních obyvatel, kteří jsou velmi zimomřiví a zejména v prostorách muzea byli navlečeni jak pumpy.)
A naše poslední dnešní zastávka byla v královských zahradách a v historické nekropoli kmenových vládců z doby předkoloniální.
Obří baobab, o kterém se tvrdí, že je mu více než tisíc let, je ceněn jako jakýsi národní poklad, říká se mu „le géant“ (obr) a jeho okolí je velmi opečovávané – zavlažovaný trávník a kruhový záhon s exotickými sukulenty.
Nedaleká nekropole byla poněkud strašidelným místem. Nahloučené, mnohdy křivé, budky z latí skrývají tělesné ostatky kmenových vládců ozdobené šperky z lastur. Nesmělo se tu fotografovat, a tak snímek, který vám posílám, je klasická kradená fotka, při které jsem měla srdce až někde v krku. Když jsme se pak podívali zblízka skrz dřevěné tyčky, zahlédli jsme jakási torza sedících mumií vybělených saharským sluncem.
A abych nekončila tak makabrózně, přikládám jako poslední fotku od hotelového bazénu, kde jsem si dneska dosyta užila horkého afrického slunce! (Nebojte, voděvzdorný UV faktor 50 to jistí!)
Moc vás zdravím domů! ... nevím, jak to bude zítra, hlásí písečnou bouři a možná
i zákaz vycházení ... eeeh, to by se mi moc nelíbilo, ale co může člověk dělat, že?
vaše stbrů
|
