Francie - naše stará láska.
 Pokud jde o Francii, zemi, kterou já osobně považuji za naprosto ideální souznění "západní" kultury a demokracie na straně jedné a ležérního "savoir vivre" na straně druhé, si netroufnu vést příliš zevrubné líčení. Od toho je celá plejáda knih, turistických průvodců, ale i nepřekonatelných cestovních poznámek slavných Čechů Karlem Čapkem počínaje a Miroslavem Horníčkem konče.
Naše rodina do této země jezdí již několik let na pravidelné prázdninové krátké pobyty, respektive putování.
Zvykli jsme si raději vynechávat velká města a toulat se po francouzském venkově. Abychom nebyli vázáni na hledání hotýlků či penzionů využíváme při této příležitosti jednou za rok maličký karavan po rodičích. Smeteme z něj vrstvu slepičinců, vyvezeme ze zimního přístřešku
|
|
|
ve stodole svých známých, dofoukneme pneumatiky a vzhůru na cestu.
Většinou se stává, že ani nevíme, kam toho roku pojedeme. Při přejezdu po německé dálnici máme na cestovní plány času dost a naším pravidelným prvním záchytným bodem bývá alsaské městečko Barr.
Francouzi měli - jak vidno - odjakživa smysl pro hravý detail. (Průčelí chrámu v Conques.)
|
|
Francii opravdu milujeme. Nálada v autě výrazně stoupne, když někde u Pforzheimu naladíme radiostanici "France Info" s typickou znělkou, která se - pokud moje paměť sahá - deset let nezměnila. Se stoupající netrpělivostí překodrcáme oněch několik desítek kilometrů dálnice jdoucích po německé straně rovnoběžně s hranicí a do naší oblíbené země vjíždíme po mostě přes Rýn ve Strasbourgu za tónů Marseillaisy, kterou jsme si za tímto účelem speciálně nahráli.
V Barr nás v kempu uvítá vlídná paní majitelka, která si nás již dobře pamatuje, pochválí, jak pěkně nám rostou děti a my dospělí si navzájem polichotíme, že jsme se za ten rok vůbec nezměnili. Na večeři jdeme
|
tradičně do hospody na typické alsaské jídlo "choucroute", což je hromada horkého kyselého zelí, na tom několik brambor, dva tři druhy klobásek a kus uzeného. Tak - a tím je ale každoroční tradici učiněno zadost a dále se vydáváme pokaždé do pokud možno jiné oblasti.
Záliba v umísťování zajímavých zvláštností do oblasti každodenního života jim zůstala dodnes. (Ulice v Toulouse.)
Během oněch několika let jsme takto celkem detailně "probrouzdali" i poněkud turisticky odlehlé kraje. Tím myslím "mezinárodně turisticky odlehlé". Během těchto svých poněkud atypických výletů většinou nepotkáme jediného Čecha a relativně málo turistů z jiných evropských států, zato francouzských výletníků je všude hodně. Francouzi jsou velmi hrdí na svou zemi a během prázdnin se intenzivně věnují turistice, hlavně rodinné. Za tímto účelem mají detailně vypracovanou síť turistických informačních středisek s nepřeberným množstvím propagačních materiálů, tipů na výlety v dané lokalitě, doporučení na různé zajímavosti a služby.
Možná by stála za zmínku i jiná zajímavá "drobnost". Nevím, jak to chodí v ostatních oblastech života, to jsme neměli možnost posoudit, mohu mluvit jen o tom, s čím jsme se jako turisté setkali, ale velmi nás zaujal a líbil se nám způsob, jakým je ve Francii pečováno o motoristu. Kolem dálnic jsou speciální tabule (jednotně v barvě hnědobílé), které upozorňují na různé zajímavosti nebo pamětihodnosti v okolí.
Určitě se vám často stalo, že jste projížděli kolem nějaké krajinné dominanty a ptali jste se navzájem: "Co je támhleto za kopec?" nebo "Jak se jmenuje tenhle hrad?" Ve Francii nezůstanete dlouho v nevědomosti. Ještě ani nedokončíte otázku a už se po vaší pravé straně objeví cedule se šipkou příslušným směrem hlásající, že se jedná o "Alsaský balon". Jiná cedule vás včas upozorní, že máte sjet z dálnice, pakliže chcete vidět slavnou kapli v Ronchamp, nebo vám alespoň naznačí, že projíždíte Bresse, krajem husí...
Krom toho speciální dálniční rádio hlásí, na kterých odpočívadlech jsou k dispozici dětská přebalovátka a že na 58. kilometru ve směru od Beaune na jih je připravena speciální mobilní vyšetřovací jednotka, která otestuje každému řidiči zrak a doporučí mu eventuální návštěvu očního lékaře.
V tomto všem jsou Francouzi nádherně hraví a jeden by řekl trošičku dětinští. Ve snaze co nejvíce zaujmout a přiblížit se k člověku používají často personifikace. Nesmírně milý a legrační nám připadá "bison futé", což je kreslená postavička jakéhosi zpotvořeného běžícího indiána - netuším proč zrovna indiána (asi jako že stopař). Přeloženo to znamená "mazaný bizon". U nás tento systém nazýváme prostě a bez fantazie "zelená vlna", ale ve Francii vymysleli tohoto panáčka, jehož radami se všichni motoristé s vážnou tváří řídí. Takže v rádiu lze slyšet hlášení, že tam a tam je pětikilometrová zácpa na dálnici a že "mazaný bizon" radí objet to tudy a tudy.
S Jirkou se vždycky můžeme umlátit smíchy (pokud zrovna nejsme uvnitř té zácpy). Existuje dokonce speciální "Mapa mazaného bizona" s vyznačenými alternativními trasami podél přetížených hlavních silničních tahů.
Ano, při cestování po Francii a najmě pak po francouzském venkově je dobré umět francouzsky. Lidé se k vám chovají ohromně přátelsky a můžete poslouchat "mazaného bizona" (tímto děkuji panu učiteli Louisi Serisierovi, který mne sice v dětství mlátil pravítkem přes prsty, ale měl trpělivost nechat mne nahlédnout do záludností tohoto jazyka). Jsem ale přesvědčená, že i jen s dobrou vůlí a několika základními slovíčky i člověk francouzštiny neznalý dobře pochodí i v těch nejzapadlejších koutech.
Jedna z našich hlavních pohnutek k cestám do Francie - nezastírejme si to - je skvostné víno. Zde konkrétně pověstné Chablis.
|
|
Naše cesty zaměřujeme v pořadí podle důležitosti:
1/ na vinné oblasti s hojnými
degustacemi
2/ na architektonické skvosty
a zvláštnosti
3/ na přírodní zajímavosti
4/ na krajové kulinářské libůstky.
Pokud jde o víno, tak jsme se, myslím - vyjádřeno slovy pana Buška - už vpili... Alsasko, Jura, Burgundsko, Beaujolais a Auvergne máme jakž takž zmapované, ostatní oblasti jako jsou Champagne, Cotes du Rhone, Dordogne a Bordeaux, již ne tak detailně.
Na internetových stránkách však bohužel není možno zprostředkovávat chuťové vjemy, a tak přejděme raději k oněm slibovaným konkrétním fotograficko-cestovním příhodám. Není účelem a ani v možnostech těchto "rodinných stránek" podávat jakékoliv ucelené informace, a tak reportáže z Francie se budou týkat jen drobností a roztomilostí, které nás zaujaly anebo překvapily.
|
|
