Nakš-é Rostam
a Persepolis.
 Pojem "Persepolis" zná každý, když se ale řekne "Pasargady" či "Nakš-é Rostam", tak mnozí asi zaváhají. Tyto archeologické lokality se nalézají severně od Šírázu, svého návštěvníka zavedou do dob před dvěma tisíci léty a při troše dobré vůle je lze navštívit během jediného dne.
Pasargady byly hlavním městem achaimenovského vládce Kýra (Kuruše) II. Velikého, který vstoupil do dějin svou osvíceností a tolerancí. Nebývalého uznání se mu dostalo ve Starém zákoně za to, že propustil Židy z babylónského zajetí a nechal na vlastní náklady obnovit zpustošený jeruzalémský chrám. I v dnešních dnech se může poutník sklonit před jeho mohutnou, velmi dobře zachovalou hrobkou. To je ale krom torz několika sloupů a pár rozbitých reliéfů vše, co je v Pasargadách k vidění.
Pojedete-li po silnici dále na jih, narazíte po několika desítkách kilometrů na Nakš-é Rostam, slavné pohřebiště Achaimenovců. Zvláštní podobu hrobek zatesaných do skály a vyzdobených reliéfy jsme si již dříve nastudovali v Pijoánových Dějinách umění, přesto nás však zaskočila jejich monumentalita a vpravdě královská nepřístupnost a přehlíživost. Zvučná jména pohřbených panovníků jen dokreslovala dramatičnost chvíle - Xerxes, Artaxerxes, Dareos…
V lokalitě Nakš-é Rostam se nachází i tato záhadná "Zarathuštrova krychle", jejíž funkce dosud nebyla s určitostí objasněna.
Turistický ruch se v Íránu chová velmi ostýchavě, a tak jsme ve většině zdejších archeologických lokalit byli ne-li zcela sami, tak jen s hrstkou dalších návštěvníků. Skutečnost, že se nemusíme vyhýbat zástupu pobíhajících a brebentících turistů, jen umocňovala náš zážitek z míst, jejichž minulost v nás vzbuzovala úctu.
Malinko nám to kazil pouze náš snaživý íránský průvodce, který - zdálo se - z nějakého podivného důvodu nabyl přesvědčení, že nejlepší průvodce je ten, který nezavře pusu.
Myslel to určitě dobře, ale při dlouhých přesunech v autě nám z něj už drnčela hlava a i poté, co jsme vystoupili ven, nám byl neustále v patách a doplňoval svůj výklad. Aby měl jistotu, že jeho slova padají na úrodnou půdu a že jsme stále ve střehu, tak na nás občas vyrazil s kontrolní otázkou. Nejhorší ale bylo, že většina jeho informací - jak se později ukázalo při pečlivém nastudování věrohodných pramenů - byla z historického hlediska mírně řečeno nepřesná. Nakonec se naše tříčlenná výprava rozdělila a postupně jsme se střídali v turnusech: službumající jedinec šel s průvodcem a pozorně mu naslouchal, ostatní dva se ztratili a užívali si krás Íránu podle svého.
Z persepolské "apadány", královské audienční síně, toho moc nezbylo.
Persepolis, to bylo místo, na něž jsme se s Jirkou již dlouho těšili a chtěli si ho v klidu vychutnat. Podařilo se nám přemluvit průvodce a řidiče, aby si zajeli na pozdní oběd, že si to tu projdeme sami…
Tato nejslavnější starověká lokalita Íránu patří k nejlépe zachovalým památkám starověkého Středního východu. To, co dnešní návštěvník může vidět, jsou pozůstatky palácového komplexu, vystavěného v polovině prvního tisíciletí před Kristem Dareem I. Nic dalšího se ze sídelního města, nesoucího původně jméno "Pársá", nedochovalo. Persepolské paláce se vypínaly na obrovské terase, dílem přírodní, dílem uměle vybudované. Ta byla zezadu chráněná horským masivem, zatímco vepředu se otevíral výhled do širého kraje.
Nejzachovalejší je Dareův palác. Těžko popsat dojem, jaký na nás učinil. Zcela se vymykal ze zaběhlého vzhledu archeologických nalezišť, kde jsou jednotlivé stavby více či méně rozbořené, s nahodile chybějícími prvky. Persepolský Dareův palác, v němž jsme se v šikmém podvečerním slunci ocitli zcela sami, jen s ptáky poletujícími nad našimi hlavami, na nás působil jako majestátní výstavní síň, jako pinakotéka v plenéru, jejímž obrazům zasazeným do mohutných rámů však chybějí plátna. Z paláce totiž do dnešních dnů zůstala na místě jen téměř neporušená mohutná kamenná ostění. Vysvětlení této skutečnosti je prosté: tehdejší stavby měly cihlové stěny, patrně s keramickou výzdobou, dřevěné stropy a jen dveřní otvory a niky uvnitř místností byly kamenné, zdobené skulpturami a reliéfy. A tak se části z materiálu pomíjivého, to jest z cihel, hlíny a dřeva, na rozdíl od těch kamenných nedochovaly.
Z Dareova paláce zbyla jenom "futra"... Ale jaká futra!
Světově proslulé persepolské reliéfy zobrazují nekonečné řady vojáků a poddaných přinášejících panovníkovi dary a daně.
|
|
Těsně před západem slunce se k nám přidal náš zadýchaný průvodce, vrátivší se z restaurace a zjevně zmítaný výčitkami svědomí, že nám nepodal patřičný výklad. Ukonejšili jsme ho a setrvali v náruči starověku až do chvíle, kdy nás za soumraku přišel z areálu nevybíravým způsobem vyhodit hlídač s koštětem. Do auta jsme nasedli již potmě, ale nemohlo se jet, průvodce nedorazil. "Kde vězí? Vždyť už je tma," kroutili jsme hlavou, než jsme zahlédli jeho siluetu živě gestikulující před pokladnou u vstupu.
Po notné chvíli se vrátil a zklamaně nám vysvětloval, o co šlo: "Chtěl jsem zařídit, aby pro vás Persepoli za tmy nasvítili, ale prý to dělají jen kvůli státním návštěvám. Řekl jsem, že jste velmi důležitá návštěva z České republiky. Ten člověk mi tvrdil, že rozsvícení musí povolit šéf policie v Šírázu. Slíbil mi, že se ho telefonicky zeptá, ale pak mi přišel říct, že ho nezastihl doma." - Chudák průvodce, a tak se snažil… |
|
