Poprvé jsem byla ve Vietnamu se skupinkou kamarádů. Bylo to fajn, ale přeci jen jsem se snažila občas vyrazit na samostatný „průzkum“. Při zastávce na cestě kopcovitou provincií Cao Bang jsem na vlastní pěst zabrousila do zadních traktů vesnických domků. Všude se ke mně chovali vlídně a odnikud mne nevyháněli.
   Na jednom ze zastrčených dvorků se odehrávala zvláštní „procedura“ se slepicemi umístěnými ve velké kleci. Přítomní venkované se nejspíš snažili vysvětlit mi, o co jde, ale nerozuměla jsem ani slovo a vůbec nic nechápala. Muž nožíkem nařízl slepici kůži na břiše, ránu roztáhl rozporkou, pošťoural se jí tam jakýmsi improvizovaným nástrojem, něco vytáhl, ušmiknul a na kožní ránu obřadně přiložil peříčko. To peříčko mne zaujalo nejvíc. Slepici pustil a z klece vytáhl další. Teprve za notnou chvíli mi došlo, že nejde o slepice, ale o kohouty a že přede mnou jako na běžícím pásu probíhá jejich kastrace. Všichni přítomní měli velkou legraci z toho, jak kulím oči, a neměli nic proti mému fotografování. Jakpak se asi vietnamsky řekne kapoun? :)