Otázka chování mužů k ženám je nesmírně komplikovaná zejména v současnosti, kdy se řeší sexuální harašení, „me too“ a další podobná hnutí. Myslím, že záleží především na kulturních zvyklostech té které oblasti. Někde je žena schopná podat žalobu na gentlemana, který jí chce pomoci do kabátu, jinde se cítí zanedbávaná, když jí muž na veřejnosti neprojeví obdiv a uznání způsobem, který hraničí s obscénností. A to je zrovna případ Kuby.
   Na „Ostrově Svobody“ jsem se pohybovala sama se dvěma dospělými dcerami ve vypůjčeném autě a je tudíž nabíledni, že jsme si mužské pozornosti užily vrchovatě. Nevnímaly jsme to jako ohrožení, ani když jsme se ocitaly v temných městských uličkách. Veškeré dotírání se odehrávalo v rovině „přátelské“, škádlivé a pouze slovní, přičemž je třeba připustit, že stydlíny a upejpavky by přitom trpěly. Musely jsme si zvyknout na všemožné pohvizdování a pomlaskávání, ale tím to končilo. Je všeobecně známo, že se na celé Kubě v turisticky atraktivních místech rojí dotěrní a vlezlí nezvaní „oslovovači“ a podvodníci, pro které v místní hantýrce existuje speciální výraz „jineteros“. Tito někdy urostlí a krásní, jindy docela odpudiví muži nejrůznějšího věku nabízejí a vnucují kdeco.
   Výmluvná je moje osobní vtipná příhoda z Trinidadu. V historickém podloubí se ke mně jeden takový zjevně multifunkční mládenec přitočil a začal neškodně: „Taxi?“ „No, gracias, chceme se projít.“ … „Casa particular?“ zkusil nabídnout ubytování. „Díky, nepotřebujeme.“ … „Restaurant?“ pokračoval houževnatě. „Ne, už jsme jedly.“ … „Sex na jednu noc?!“ vytáhl svůj poslední trumf. – Vykulila jsem oči, zalapala po dechu a pak se na celé kolo rozesmála.
   (Fotografie je jen ilustrační – zmíněný chlapík mne pobavil a vykolejil do té míry, že jsem si ho nestačila vyfotit.)