úvod o nás Reportáže Cestografie Knihy Napište nám


Plurien, Francie 2016

   Vzpomínka na velmi příjemnou zastávku v bretaňské vesničce mne vede k otevření „jazykového okénka“. Samotný název obce není nijak bombastický, protože znamená „nic více“, byť pravopis tomu přesně neodpovídá. Skoro jako naše Skoronice, že?
   Na francouzském venkově jsme se s oblibou zastavovali v typickém všudypřítomném maloměstském „BAR-TABAC“, což je podnik, který u nás doma v Čechách velmi postrádám. Jedná se jakoby o naši klasickou trafiku, ale zároveň se tu u pultíku podává káva (malá, černá, silná) a nalévají panáky. Sousedé se tu v libovolnou denní dobu zastavují „na jedno“ (to či ono), s oblibou kupují losy a hlavně klábosí.
   V Plurien se jednalo spíše o normální bar, tedy nálevnu. Jmenoval se „Le tue mouches“, což se dá přeložit buď jako mucholapka, nebo plácačka na mouchy. Na tomto místě velebme košatost našeho rodného jazyka, který by nenechal návštěvníka na pochybách, kam vlastně to vstupuje. Přiznejme si, že název podniku nijak honosný není - na druhou stranu, co může člověk čekat ve vesnici Nicvíce, že?
   Uvnitř jsme si objednali kafe, ztratili slovo se dvěma červenonosými štamgasty, kteří tu posedávali už asi hodně dlouho, a já požádala o svolení vyfotografovat si tělnatou paní Isabelle. Tato dáma Mucholapce vlídně, ale pevně kralovala a ve chvílích, kdy neobsluhovala, luštila křížovku, přičemž nejasnosti hlasitě konzultovala s ostatními – a tím se vlastně krásně uzavírá jazykozpytný kruh celého příběhu.