Při cestování po Etiopii jsme nemohli vynechat Harar, převážně muslimské město na východě země. Náš mladý průvodce Kademkaču se tu narodil, a tak nám navrhl, že nás představí své rodině. Pochopitelně jsme nadšeně souhlasili, protože vítáme každou příležitost k bližšímu seznámení s místními obyvateli.
   Ukázalo se, že Kademkaču zdaleka nepochází z chudých poměrů. Ocitli jsme se v prostorném zděném domě na okraji města a bylo jasné, že jsme byli předem řádně nahlášeni, protože děti měly slavnostní šatičky a zejména sestra našeho průvodce se na návštěvu pečlivě nachystala – vzala si na sebe tradiční kroj a jala se připravovat vyhlášenou etiopskou kávu. Tato procedura se zde bere opravdu „zgruntu a poctivě“, takže se příslušná dávka nejprve opraží na plechové misce na dřevěném uhlí, poté se ručně namele a rovnou se vaří velečerstvá.
    Na konci návštěvy nemohlo chybět obligátní fotografování společné, jednotlivé, po skupinkách... K našemu údivu mne Kademkačova sestra poprosila, zda bych ji nevyfotografovala s jejich krávou. Trochu mne to zarazilo, ale přání jsem jí pochopitelně splnila. „Fotit se s krávou, co je to za nápady?“ divila jsem se vduchu. Teprve později mi došlo, že v této chudé zemi často zmítané hladomorem mají zcela jiný žebříček hodnot. Zdravá kráva představuje velké bohatství a její majitelé si jí váží a jsou na ni pyšní.