Malý ostrov jižně od Číny je problematický nejen po stránce politické, ale i svou polohou v oblasti neklidných tektonických desek. Přírodní katastrofy z kategorie zemětřesení, tajfun a tsunami jsou zde téměř na denním pořádku. S dcerou Alžbětou jsme zajely do městečka Puli, které bylo epicentrem zemětřesení v roce 1999, hlavně kvůli malé architektonické raritě, „papírovému dómu“.
   Slavný soudobý japonský architekt Shigeru Ban se zabývá mimo jiné stavbami z papírového materiálu a po katastrofě způsobené zemětřesením v Kobe v Japonsku vytvořil oválnou kapli z lepenky. Ta byla později darována a převezena do podobně postiženého taiwanského Puli. Stavba je umístěná v parku na okraji města a těší se velkému zájmu návštěvníků.
   Poté, co jsme se s Alžbětou náležitě vynadívaly a usebraly v jednoduchém nevelkém prostoru, který působí velmi duchovně – obzvlášť, když se zde ocitnete na malou vzácnou chvilku sami – upoutala mou pozornost čtveřice dívek, které se v těchto zvláštních kulisách navzájem fotografovaly. Počínaly si jako většina ostatních – kroutily se před objektivem a z prstů dělaly „véčka“. Oslovila jsem je s tím, že bychom mohly zkusit něco trochu jiného a vyzvala je, aby se zpola schovaly za dlouhé papírové třásně, které tvořily součást interiéru. Můj záměr pochopily až po delší chvilce a ne zcela dokonale, ale z výsledné fotografie jsme měly radost – ony i já.
   To je vždycky tak, když se domluvím na fotografování s cízími slečnami někde na druhém konci světa. Mne těší, že jsem schopná vymyslet neotřelý záběr, na kterém jim to sluší, ony bývají překvapené a většinou polichocené, že jsem si je vybrala. Zprvu se diví způsobu, jakým je chci vyfotit, ale z výsledného snímku, který jim ukážu na displeji a většinou následně pošlu emailem, bývají nadšené.