Můj trpělivý, vlídný a srdnatý řidič pan Kumara, byl jednou jedinkrát na mne naštvaný. Ve městě Badulla jsem zahlédla obchod SHRI FASHION, kde byly za výlohou vystavené úžasné kýčovité tradiční oblečky plné flitrů a korálků a ke všemu nabízeny velké slevy. Nebyla to žádná prodejna narafičená pro turisty, ale opravdový autentický a nefalšovaný textil pro místňáky. Neodolala jsem a požádala pana Kumaru, aby mi tu zastavil a počkal v autě.
   Rázem se ocitl v roli mužů, kteří v nákupních centrech nervózně postávají či poposedávají před obchody, kde nakupují jejich manželky, a dochází jim trpělivost. Já se mezitím hodně nasmála s prodavačkami, když mi ukazovaly, jak se správně váže sárí, a mně to pořád nešlo. Také jsem se, celá zpocená, snažila narvat do šatů, které byly šité na jejich drobné postavičky, ale do ničeno jsem se nemohla vejít. Holky se hihňaly a ze skladu mi přinesly XXXXL, což se konečně dalo dopnout.
   Nakonec jsem zakoupila dvě sárí, jedny dětské šatičky jako dárek a dva šalváry – to jsou místní typické šaty s kalhotami a k tomu šála. Stálo to pár babek a já se konečně vymotala na ulici se třemi objemnými taškami. Pan Kumara, Sinhálec srdcem i duší, mi s kyselým výrazem sdělil, že to byl tamilský obchod, a vyčítavě loupl okem po mém košatém nákupu. Následně pravil, že je unavený a že už tedy nepojedeme do městského chrámu, který jsem zařadila do programu nad předem nasmlouvaný rámec.
   Tak. A to jsem měla za trest, že jsem nakupovala u jiného etnika. Netušila jsem, že mezi nimi panuje taková nevraživost. Naštěstí tato drobná lapálie zůstala jedinou skvrnkou na našem vzájemném jinak zcela harmonickém dvoutýdenním „vztahu“.