Před několika lety jsem měla období, kdy jsem se velmi intenzivně věnovala stylizovaným ateliérovým fotografiím. Při cestování jsem pak často hořce litovala, že nemohu cizokrajné fotogenické prostředí oživit nějakou naaranžovanou figurou, nejlépe krásnou dívkou. Stalo se, že jsme se s mou kamarádkou a oblíbenou příležitostnou modelkou Zuzou vypravily na víkendový výlet do Říma a usnesly se, že si ve věčném městě také „trochu zafotíme“.
   Chvíli jsme přemýšlely, jak to skloubit, aby fotky nebyly jen prachobyčejné dovolenkové, ale na druhou stranu abychom si nezkazily výlet vláčením kufrů s fototechnikou a rekvizitami. Nakonec jsme zvolily zlatou střední cestu – do batůžku jsme nacpaly šminky, krajkové rukavice, čepičku a živůtek a nachmoustaly kus tylu.
   Bylo nádherné počasí, my se potloukaly pěšky po Římě, popíjely prosecco a občas jsme rozbalily fidlátka a vymýšlely scény. Užily jsme si přitom náramnou švandu. Opakovaně se k nám přitočili místní šviháci a fotili se společně se Zuzou, šikmooké turistky napodobovaly její pózy, podařilo se nám utéct policajtům, kteří nás chtěli popotahovat za to, že Zuza s vlající tylovou vlečkou vyšplhala na mříž u Konstantinova oblouku.
   Jó, to byly ještě předpotopní doby, kdy se na telefony moc nefotilo a neexistovaly selfie-tyčky! Připojená fotografie u fontány Di Trevi je inspirovaná slavnou scénou z Felliniho filmu La Dolce Vita. Sluší jí černobílá verze, ale k dokonalosti tady chybí večerní róba, ve které se Anita Ekberg ráchala ve vodě. Tu jsme ale neměly a ani do nádrže se pochopitelně lézt nesmělo. Nicméně i jen obyčejné pózování na zábradlí vyvolalo velké nadšení okolo se tlačící skupiny německých důchodců.