Dnešní příspěvek zůstane bez humoru a bez příběhu, o to poučnější však bude... Na mnoha místech Blízkého východu jsou rozesety kulturní pozůstatky z dob, kdy Byzantská říše sahala až sem, a tak jsem si před cestou do Jordánska vyhlédla několik lokalit, kde je možné obdivovat raně křesťanské mozaiky.
   V rozsáhlém areálu Um ar-Rasas jsem ale zažila dvojnásobné zklamání. Na většině mozaiek byly v místě obličejů, lidských postav a zvířat jakési neutrální shluky kamínků působící jako „rozpixelované“ skvrny, takže původní vyobrazení bylo „nečitelné“. Hned jsem se začala vztekat a vduchu spílat muslimům, že nádherné barevné a jemné mozaiky takto poničili. „Tak mi ukažte alespoň ty lvy a gazely,“ mávala jsem zdejšímu průvodci před nosem knihou s nalistovanou stránkou, na které byla fotografie mozaiky se zaručeně nepoškozenými zvířaty. „Ach, to máte opravdu smůlu. Kdybyste přijeli před dvěma týdny, tak jste je ještě viděli, ale teď už je to schované.“ „Co prosím?!“
   Dozvěděli jsme se, že v areálu dlouhodobě pracuje na záchraně památek tým italských archeologů a ti zrovna před nedávnem celou mozaiku provizorně zakryli igelitem a zasypali pískem do doby, než nad ní bude postaven ochranný pavilon. „Hm, tak se mi tam místo toho lva postavte alespoň vy,“ vyzvala jsem rozmrzele průvodce, kterého to nikterak nerozházelo, naopak spíš pobavilo a ochotně mi zapózoval.
   P.S. Nedalo mi to a po návratu domů jsem se začala pídit po „záhadě rozpixelovaných obličejů“ a zjistila jsem, že mozaiky hned v 8. století, krátce po jejich vytvoření, poničili sami křesťané. V té době probíhaly v Byzantské říši bouřlivé a krvavé spory o uctívání ikon (náboženských obrazů), které s sebou nesly takzvané obrazoborectví – ničení výzdoby kostelů, napadání klášterů a znehodnocování ostatků svatých.