Při cestování východním směrem velmi často narážím – zejména na historických či romantických místech – na fotografující se ženichy a nevěsty. Málokdy je s nimi jen samotný fotograf. Většinou se kolem nich motá celý „štáb“ více či méně důležitých lidí, kteří asistují fotografovi a pomáhají mladému páru. Muži většinou řeší techniku, drží odrazné desky či záblesková zařízení, ženy pudrují a čechrají nevěstu, natřásají jí závoj, upravují účes a ženichovi rovnají motýlka a otírají upocené čelo. To celé působí povětšinou docela humorně. Technický personál je v pohodlném oblečení a kryje se před sluncem, zatímco fotografovaní pózují, usmívají se, tváří se zamilovaně a snaží se nedávat najevo, jak je jim to celé hrozně nepohodlné.
   Já nikdy neodolám, popoběhnu a též si ulovím svou fotografii. Novomanželé po mně většinou s potěšením pokukují a jsou rádi, že vzbuzují pozornost, fotografové jsou vůči mně někdy shovívaví, zkontrolují typ mého aparátu a usmějí se, často jsou ale nevrlí, že se jim pletu při práci. No, ani se jim nedivím. Velmi záhy jsem zjistila, že ti mladí krásní lidé vlastně nejsou novomanželé, protože toto bombastické fotografování probíhá s dosti velkým předstihem před svatbou a říká se mu „prewedding photography“. Zejména v Asii je to módní fenomén a naprostá nezbytnost, mladé páry mu věnují velkou pozornost a bezesporu i nemalé peníze.
   Jedna z těchto fotografií následně ve formě fotoobrazu zdobí prostředí svatební hostiny. Ve svatební den už se fotografuje jen amatérsky, většinou na telefony. Jelikož já sama jsem se vdávala – ehm, jak to jen formulovat – před nějakým časem, nebyla jsem si jistá, zda nejsem „úplně mimo obraz“ a zda tento zvyk není nyní celosvětový.
   Zapátrala jsem tedy v českých internetových vodách a zjistila, že takzvané „předsvatební rande focení“ v našich zeměpisných šířkách zatím vůbec běžné není a když už, tak se jedná spíše jen o seznámení s fotografem a o nasnímání několika zamilovaných póz v civilním oblečení pro sociální sítě pod heslem „ukažte celému světu, že se milujete“. Pro tento příspěvek jsem nebyla schopná vybrat jednu jedinou charakteristickou fotografii, a tak děkuji redakci, že mi poskytla dostatečný prostor na čtyři záběry z různých zemí.