A nakonec bonusová reportáž pro
trpělivého
čtenáře - Geoffrey Bawa.
 Naštěstí pro pana Kumaru jsem veleslavného architekta Geoffreyho Bawu „objevila“ až někdy v polovině výletu. (Pan Kumara mne převezl a znal ho ... na druhou stranu - ono pro někoho, kdo pracuje v turistickém ruchu, dost dobře není možné ho neznat.)
Geoffrey Bawa (1919-2003) prohlásil „Musíte se sladit s místem stavby. Nechcete přeci svou budovou vyhnat přírodu pryč.“
S velkým zájmem jsem četla, jak zvláštní a svérázný muž to byl. Narodil se do bohaté přistěhovalecké rodiny v Colombu a v mládí pobýval a studoval v Evropě. „Vrátil se na Srí Lanku, kde následoval svého děda a otce v právnické profesi, i když bez valného nadšení – jedinou radost z právničiny mu způsobovaly projížďky ve voze Rolls Royce, ve kterém jezdil v soudcovském taláru a paruce.“
Posléze změnil profesi a odjel do Anglie studovat architekturu – tu dokončil ve věku 38 let, vrátil se na Srí Lanku a začal pilně pracovat. Jeho styl je označován jako „tropický modernismus“. Vycházel z tradičních ostrovních staveb, používal přírodní materiály, potíral rozdíl mezi interiérem a exteriérem a snažil se navazovat na okolní přírodu.
A tak jsem začala vyhledávat jeho stavby, které byly po cestě, a nedalo mi ani tolik práce, přemluvit pana Kumaru, aby mi tady a tam zastavil, nebo učinil malou zajížďku.
První byl hotel The Lighthouse za Galle. Po krátkém vysvětlení mého přání projít se veřejnými částmi a nafotit si je, mne velmi ochotně pustili dál. (Pan Kumara na mne čekal venku v autě, ale pravil, že to tu zná, protože tu měla svatbu jeho sestřenice z bohaté rodiny, která si vzala chlapíka za Galle.) Pro zajímavost jsem se ptala na cenu za jednu noc ... 360 USD a výše :)
Další „bawovský“ hotel po cestě byl Bentota Beach Hotel, nyní ponovu Avani Bentota. Neměl tak krásné umístění, jako ten předchozí na skalách, ale byl také velmi zajímavý s mnoha drobnými detaily a zvláštnůstkami, jako třeba otisky různých listů do betonových dlaždic. Tady mi cenu nevyzradili – prý teprve když jim pošlu email s poptávkou. Co to je za způsoby??
No, a pak tu byla Lunuganga (v překladu to znamená „slaná řeka“) – dům a zahrady, které Geoffrey Bawa využíval jako venkovské sídlo. Píše se o nich v superlativech, a tak jsem pana Kumaru začala malinko masírovat už dva dny předem. Nedalo mi to ani tolik práce a pan Kumara tuto malou zajížďku pro mne podnikl a zdálo se, že mu to vůbec nevadí :) Vyplatilo se – je to prostě nádhera!
Původní „nezajímavý bungalow obklopený kaučukovníkovou plantáží“ architekt Bawa postupně během pěti desetiletí měnil k obrazu svému. Je to velmi zvláštní a zajímavá soustava domků, zahrad, teras, schodišť, palouků, hájů, vodních ploch, skulptur, odpočinkových míst a kdovíčeho ještě.
Nyní komplex funguje jako jakýsi butikový hotel – slovo „jakýsi“ je plně na místě, protože administrativa ani zázemí pro hosty nejsou standardní – je to tak trochu divoká romantika a já sama bych se tu asi trochu bála bydlet... (Ale to není směroplatné, protože jsem vyhlášený strašpytel – viz Namibie). Zaplatila jsem náročné vstupné 1250 rupií a ujal se mne velmi mladý bývalý asistent, pobočník, "majordomus"?? samotného „pana Bawy“. Byl jeden z několika/mnoha, kdo tady pro tohoto bezesporu svérázného tehdy již staříka pracoval. Hovořil o něm s velkým respektem – říkal zásadně a pouze “Mr. Bawa” …
Vzpomínal na něj s nelíčenou láskou, říkal, že to byl dobrý člověk a velmi ochotně a podrobně mi líčil různé zajímavosti týkající se sídla i starého pána. Vyplynulo z toho, že pan architekt byl asi velký samorost, individualista a pedant. Zaměstnával čtyřicet zahradníků a celý areál pojímal jako jedno velké umělecké dílo ... pruh světle zelených rýžových políček, za nimi tmavě zelené rákosí, za tím jezero.
Když hrozilo, že se budou stavět nějaké domy na nedalekém ostrově, tak ho raději koupil, aby měl nerušený výhled. Miloval černou a bílou barvu – tomu odpovídají šachovnicové dlaždice v některých zahradních pavilonech. Když vyšlo vládní nařízení, že majitelé velkých pozemků musejí buď začít zemědělsky podnikat, nebo část plochy přenechat státu, nechal si přivézt strakaté černobílé krávy z Evropy, aby vyhověl legislativě.
Mladý muž mi ukazoval, na kterých místech Mr. Bawa pravidelně sedával v tu kterou denní dobu. Odpoledne popíjel čaj v hloubi zahrady na terásce a když zazvonil na velký železný zvonec, který měl natrvalo umístěný vedle stolu, tak vzápětí přiběhl nějaký sloužící ze vzdáleného domu.
Mr. Bawa snídával venku před svým domkem a jelikož mu ve výhledu na milované jezero Dedduwa vadil vrchol skořicového kopečku (Cinnamon Hill), tak ho jednoduše nechal snížit :) Naprotitomu cestu, po které přes jeho pozemek již historicky, a tudíž i nyní, procházeli lidé z jedné vesnice do druhé, nechal zahloubit do jakéhosi úvozu, na jehož okraje ještě byly osázeny keře. On sám tento úvoz přecházel po uzavřeném „domkomostku“.
Pavilonky, a všemožné domečky jsou do zahrad vsazeny s velkým citem. Stavby jsou to neokázalé, na mnoha místech jsou využity staré původní prvky, jako trámy, okenice, ozdoby.
Lunuganga na mne udělala opravdu velký dojem.
Bohužel jsem se nedostala do Bawova colombského domu – nestrefili jsme se do omezených průvodcovaných prohlídek.
Jeho budovu parlamentu je možné zahlédnout jen zdálky – je zákázáno přijet k ní blíže.
A o krásném „plovoucím chrámu“ Seema Malaka na jezeře Beira se zmiňuji v reportáži o Colombu.
|
