Severoafrické antické perly:
Sufetula, El-Jem, Thuburbo Majus, Dougga, Bulla Regia.
Sufetula.
Vyčnívající uprostřed "ničeho", v pláních 117 kilometrů jihovýchodně od Kairouanu, stojí Sbeitla. Za zmínku jen kvůli tomu, že je místem starodávného města Sufetula. - tolik opět trefně Lonely Planet.
K večeru jsme konečně dorazily do města Sbeitla, které dnes patří mezi největší archeologické skvosty v Tunisku, ale to je asi tak vše. V dobách antiky zde bylo město, které mělo v éře svého rozkvětu dvojnásobek obyvatel oproti současnému stavu a jeho sláva byla nepoměrně větší. Tehdy neslo jméno Sufetula a děkovalo za svou prosperitu úrodné půdě v širokém okolí, na níž se ve velkém pěstovaly především olivy. Díky tomu Sufetula neztratila svůj význam se zánikem římského vlivu v severní Africe tak, jako mnohá další římská města, ale vzkvétala i v nastupujícím období křesťanském. V 7. století po Kristu ji prohlásil za hlavní město své říše Gregorius, prefekt odtrhnuvší se od Byzance. Jeho panování však netrvalo dlouho a bylo násilně ukončeno arabským vpádem.
Poslušna doporučení průvodce Lonely Planet, který uvádí, že nejlepší čas k návštěvě zdejšího archeologického areálu je brzké ráno, kdy průčelí chrámů září ve světle vycházejícího slunce, jsem naplánovala nocleh ve Sbeitle. Stejný zdroj uváděl, že jedinou možnost slušného noclehu poskytuje hotel Sufetula situovaný přímo nad rozvalinami stejnojmenného města. Vědoma si atraktivity zdejších ruin a skutečnosti, že zmíněný hotel je zde jediný kvalitnější, zajistila jsem pro nás rezervaci ubytování pro jistotu již dopředu, z domova, v obavě, abychom hotel neshledaly zaplněný po antice lačnícími turisty. Nevěděla jsem však, že Sbeitla je místo, "kam se nejezdí". Například v průvodci o Tunisku vydaném cestovní kanceláří Fischer o ní není ani zmínka. I tak se stalo, že nejenže v hotelu nebyl nával, ale byly jsme tam úplně samy! Představte si, že uprostřed rozlehlých širých plání, uprostřed "ničeho", se nachází nevelké město s římskými rozvalinami. A v tomto opuštěném hnízdě ční moderní betonová krychle hotelu, jehož útroby jsou zcela prosty jakýchkoliv návštěvníků, a v něm máme úplně samy spát my dvě!
Noc jsme naštěstí přečkaly bez úhony a ráno jsme za kuropění opustily hotel - manžel se synem zase nestihli přijet včas! - abychom se vydaly do archeologického areálu. Ten je velmi rozsáhlý a nacházejí se zde pozůstatky jak římských, tak pozdějších křesťanských staveb.
Zlatým hřebem a hlavním skvostem jsou pohanské chrámy situované zhruba ve středu staré Sufetuly a v dnešní době dobře rekonstruované. Návštěvník vstoupí na mírně vyvýšené prostranství tříobloukovou Antoniovou bránou a ocitne se na vydlážděném fóru tváří tvář průčelím tří antických chrámů, zasvěceným hlavním bohům římského pantheonu - Jupiterovi, Junoně a Minervě. Krom masivního Diokleciánova oblouku, jímž se kdysi vcházelo z jižní strany do města, je tento "kapitol" jediným místem, kde je toho dnes vidět více, než sloupy či pozůstatky obvodového zdiva. Pravda, je zde ještě nedávno rekonstruované divadlo ze 3. století po Kristu, ale to na sobě nese až příliš mnoho stavebních úprav z moderní doby. Na několika místech může návštěvník obdivovat zajímavé detaily, jakými jsou pozůstatky mozaikové výzdoby, rekonstruovaná byzantská křtitelnice, či antický mlýnský kámen a zbytky lisu na olej.
Sufetulský "kapitol": prostřední chrám je zasvěcen Jupiterovi, vpravo od něj jsou rozvaliny chrámu bohyně Juno, jeho manželky, a vlevo je nejkrásnější z nich, chrám bohyně Minervy.
El-Jem.
Obligátní zastávka se týkala jedné z nejnavštěvovanějších antických památek Tuniska, proslulého amfiteátru El-Jem (El Džem). Stavba z počátku 3. století po Kristu je nejpůsobivějším architektonickým počinem severní Afriky. Je sice menší než římské Flaviovo koloseum, ale zato je daleko zachovalejší. Již jen půdorysné rozměry jeho oválu jsou úctyhodné: 138 metrů délky a 114 metrů šířky. Dnešní arabské městečko, jehož domky obklopující mohutnou antickou stavbu, působí jako dětská stavebnice, již nic nevypovídá o někdejší slávě města Thysdrus, které bylo hned po Kartágu spolu s Hadrumentem (dnešním Sousse) jedním ze tří nejvýznamnějších měst v zemi.
Koloseum vzniklo jako místo pro povyražení obyvatel rychle bohatnoucího města umístěného na křižovatce významných obchodních cest, uprostřed úrodné krajiny s rozlehlými olivovými háji. Do amfiteátru, který se svými 36 metrů vysokými zdmi dominuje okolní ploché krajině a je již zdaleka viditelný ze všech stran, se za krvelačnou zábavou stahovali lidé ze širokého okolí. Poté, co milovníky her omrzela podívaná na gladiátorské zápasy a zabíjení zvířat, přišla do módy nová zábava, kdy byli vyhladovělým a rozdrážděným šelmám předhazováni křesťané, otroci či váleční zajatci. V pozdějších staletích posloužilo zdejší koloseum opakovaně jako obranná pevnost.
Snad nejznámější je příběh legendární berberské královny Kahény, jež byla poslední, kdo kladl koncem 7. století po Kristu zoufalý odpor pronikání Arabů z východu. Je o ní známo jen málo ověřitelných faktů, zato pověstí je dost. Shromáždila kolem sebe lid ochotný vzepřít se arabskému vpádu a po několik let vládla území středního Tuniska, známého tehdy pod jménem "Byzacéna". Opevnila se se svou armádou v koloseu v El-Jemu a po několik let podnikala ozbrojené výpady proti Arabům. Nakonec se ale ocitla v obklíčení a její vojáci po dlouhotrvajících bojích podlehli arabské přesile. Pokud jde o statečnou Kahénu samu, nabízí legendy dvě dosti odlišné verze: Podle jedné našla smrt skokem z ochozu kolosea, podle té druhé se zachránila útěkem přes stepní oblast solných jezer do hor a tam se dožila věku 127 let. Čtenář nechť si ráčí vybrat…
Thuburbo Majus.
Západně od Zaghouanu leží rozvaliny jednoho z mnoha severoafrických měst z doby rozkvětu římské provincie Africa proconsularis, Thuburbo Majus. Tehdejší římská politika si vytkla za cíl natrvalo si podrobit úrodné a užitečné oblasti severní Afriky, což bylo možné pouze za předpokladu pacifikace celého území. Římané proto poté, co si podmanili původní berberské obyvatelstvo, tato rozsáhlá území kolonizovali - početní přistěhovalci zde zakládali města, stavěli silnice, budovali zavodňovací systémy a obranné valy proti saharským kmenům. V prvních třech stoletích po Kristu byla tato část Afriky nejklidnější provincií římského impéria. Zdejším obyvatelům, potomkům původních kolonizátorů, mnohdy smíšeným s Berbery, byla ponechána relativní svoboda a možnost zastávat i vyšší státní funkce. Někteří urození Severoafričané se stali římskými senátory a nejvyšší mety dosáhl Septimus Severus, římský císař narozený v libyjské Leptis Magně.
Z tohoto zlatého období se v Tunisku do dnešních dnů zachovalo několik významných archeologických lokalit, jež jsme si s Jirkou předsevzali navštívit. První touto zastávkou, tedy byly pozůstatky antického Thuburbo Majus. Původně berberské město, které se v době punských válek přiklonilo na stranu Kartága, za což následně muselo tvrdě pykat, zažilo největší rozmach za římské nadvlády. Z této epochy také pochází většina staveb, které jsou zde k vidění. Vedle dlážděného obdélníkového fóra dominuje vykopávkám kapitol na mohutné uměle zbudované plošině.
Hlavní dominanta antického Thuburbo Majus.
Dougga.
Dougga má, na rozdíl od ostatních severoafrických antických měst, velmi dlouhou historii osídlení. Již v dobách kartaginských zde bylo numidské sídliště a je zde k vidění jeden z nejstarších dochovaných stavebních monumentů v celém Tunisku, "Libyjsko-punské mauzoleum" pocházející ze 2. století před Kristem. Zlatou éru zažila tehdejší Thugga v období římské nadvlády, ale zůstala osídlená i v době vpádu Vandalů a následné epoše arabské. V antických rozvalinách se žilo až donedávna, a tak teprve v roce 1950 byli zdejší obyvatelé vystěhováni do nově vybudované nedaleké "Nové Douggy", aby umožnili archeologům prozkoumat celý tento antický komplex a zpřístupnit ho návštěvníkům.
Hlavní kouzlo Douggy spočívá v jejím umístění na kopci. V tomto terénu nebylo možné uplatnit strohé zákony římského urbanismu s pravoúhlou sítí ulic, a tak jsou zdejší dlážděné uličky |
|
Stavba svého druhu ojedinělá - "libyjsko-punské mauzoleum" - se nachází v hájích pod Douggou.
|
úzké, křivolaké a přizpůsobené svažitému reliéfu. Na rozdíl od většiny ostatních podobných archeologických lokalit, kde jsou k vidění krom několika vztyčených sloupů jen pozůstatky základového zdiva, lze v městě Dougga obdivovat velmi dobře zachovalé celé budovy. A tak kromě krásného divadla pro tři a půl tisíce diváků je zde obdivuhodný kapitol, několik chrámů, dvoje lázně a k vidění je i městský nevěstinec.
Rozvaliny Douggy byly v době naší návštěvy přizdobené jarními květy.
Bulla Regia.
Ve své době byla Bulla Regia jedním z nejbohatších antických měst v severní Africe, dnes je jednou z nejcennějších archeologických lokalit. Proslavila se totiž svými podzemními vilami. Zdejší boháči si stavěli velmi zvláštní přepychová obydlí. Šlo o dvoupatrové vily, jež měly jedno poschodí nad zemí, tak jak jsme běžně zvyklí, a druhé patro vyhloubené do země. Zde byly hlavní obytné místnosti, které v letních žárech poskytovaly příjemný chládek, a naopak v zimě velmi dobře udržovaly teplo. Podzemní části těchto příbytků jsou většinou seskupeny kolem ústředního dvora, či atria, obklopeného sloupovím a otevřeného směrem nahoru, z něhož se vcházelo do jednotlivých místností. Na rozdíl od poničených horních pater se podzemí několika zdejších vil zachovalo velmi dobře včetně nádherných podlahových mozaik. Do jednotlivých vil lze sestoupit po příkrých schodištích a prohlédnout si zblízka nejen ozdobné stavební prvky, ale i technické detaily, jakými byly různé větrací otvory či zvláštní izolační vrstvy tvořené z malých dutých hliněných válečků.
| Bulla Regia může dnešnímu návštěvníkovi nabídnout i rozvaliny lázní, chrámů či docela dobře zachovalého amfiteátru, ale to vše je ve srovnání s oněmi zvláštními a krásnými příbytky odsunuto na pomyslnou vedlejší kolej. Jednotlivé vily nesou jména podle zobrazení na mozaikách, které v nich byly nalezeny, a tak je tu k vidění "Lovecký dům", "Nový lovecký dům", "Dům u páva", "Rybářský dům", "Dům Amfitrité" a další. Nadzemní části archeologického areálu nevypadají nijak úchvatně a ten, kdo netuší, co se zde skrývá pod povrchem země, by mohl zklamán odjet pryč. Všichni, kdo sem přijedou, však dobře vědí, po čem se mají shánět, protože zdejší architektonická rarita je zmiňována ve všech turistických příručkách.
Na pořad dne zde přišlo i polévání mozaik, které jsem měla v živé paměti ze svého dětského pobytu v Tunisku.
|
|
Elegantní podzemní nádvoříčko
"Loveckého domu".
|
Věci znalí arabští průvodci mají ve zvyku nosit s sebou vodu v nějaké nádobě. Tou pak polévají nejzajímavější mozaiky. Rozdíl v efektu zaprášeného šedavého fádně působícího ornamentu a mokrého výjevu, jehož barvy pod vodou doslova oživnou a stanou se jásavými, je nesrovnatelný.
Jedna z proslulých mozaik zobrazuje manželku mořského boha Poseidóna.
|
