úvod o nás Reportáže Cestografie Knihy Napište nám

A úplně nakonec: "plavání" s delfíny, mešita
pro umyté dámy a nefalšovaní Masajové…

Turistické příručky nabízejí a vychvalují přímořské letovisko Kizimkazi, kde si "můžete zaplavat spolu s delfíny". Plavat s delfíny? Ó, to jsme ještě nedělali! … tak šup tam! :) … Ne, musím to uvést na správnou míru: tak naivní po všech těch letech cestování s Jirkou přeci jen nejsme. A taky že se naše pochybovačné představy naplnily. Kizimkazi je každopádně moc hezké, klidné pobřežní místo. Je tu restaurace, krásná vyhlídka na záliv a přístávek s motorovými loďkami. Jednu z nich jsme si najali a pán nás zavezl do míst, kde se delfíní stáda vyskytují.

     Bylo to docela humorné: Loděk s turisty tu bylo povícero, někteří natěšení již byli ve vodě. Co chvíli někdo z domorodců, co měli dobré oči a velké zkušenosti, ukázal nějakým směrem - a skutečně jsme mezi vlnkami zahlédli mihnout se charakteristické ploutvě, načež všechny loďky nastartovaly motory a vyrazily tím směrem. Delfíni pochopitelně nečekali a zmizeli. Takže se zase chvíli potichu zevlovalo a jakmile se ploutve ukázaly jinde, tak se opět nastartovalo a s kraválem popojíždělo. No… fajn projížďka na lodičce… :) A fotku delfína si domů přivezl jen ten, kdo měl teleobjektiv - což bohužel většina natěšených výletníků v plavkách, připravených vyfotit se kompaktíkem s Flipperem, nebyla.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.


Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.


Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

     Zátoka Kizimkazi má ještě jednu atraktivitu, nejspíše důležitější než ty delfíny. V nedaleké vesničce Dimbani se nachází nejstarší stojící mešita ve východní Africe. Byla postavena v roce 1107 po Kristu (v roce 500 Hidžry, chcete-li) a svým šírázským stylem je nezpochybnitelným důkazem perské imigrace na Zanzibar. Nic naplat, zvenčí vypadá tato slavná mešita jako stodola zastřešená vlnitým plechem, nemůžu si pomoct. Jen cedule upozorní neinformovaného kolemjedoucího na důležitost této stavby. My s Jirkou jsme ale informovaní byli, a tak jsme se zastavili. Děti dovádějící u studny vzápětí přivolaly hlídače, resp. "kostelníka" a ten nás pozval dovnitř. Zejména mne samotnou to velice rozradostnilo, protože v průvodci se uvádí, že ženám není vstup povolen.

     U vstupních dveří se na mne ale anglicky hovořící muž otočil a zeptal se, jestli jsem čistá. "Clean? Jak to myslíte?" zeptala jsem se hloupě a v duchu se ubezpečila, že jsem se ráno myla mýdlem. "Máte periodu?" upřesnil neutrálním hlasem, zcela bez jakýchkoliv rozpaků hlídač. "Nemám," nahlásila jsem poslušně a cítila, jak rudnu. Nikdo tomu ale dále nevěnoval pozornost a pro mne to byla vstupenka do mešity. A dokonce jsem dostala svolení k fotografování. Muž se choval velmi korektně a dalo by se říct až vznešeně a distingovaně, takže Jirkovi bylo hloupé strkat mu pokoutně nějaké spropitné. Chtěl to vyřešit elegantně, a tak se pána zeptal, kam můžeme dát pěněžní dar, který bychom rádi mešitě věnovali. "Dejte to klidně mně, já to předám," pravil chlapík a nastavil ruku. Jirka mu do dlaně vysázel deset tisíc šilinků. "And for me???" zeptal se a nastavil druhou ruku…

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.


Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

     A ostatně cenné historické budovy jsou roztroušeny všude možně po ostrově. Potíž je, že jsou povětšinou ve stavu velmi zanedbaném, neudržovaném a jsou z nich už jen rozvaliny. Jako příklad uvádím perské lázně Kidichi, které byly kdysi součástí sultánského paláce, a ruiny paláce Dunga z 19. století.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.


Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

     Jedna naše sousedka z hotelu přišla se zprávou, že prý v lokalitě Kiwengwa na východním pobřeží je "opravdová domorodá masajská vesnice" … !! No, to jsme si nemohli nechat ujít, takže jsme tento dílčí cíl zařadili na seznam. Jednoho rána jsme vyrazili a jelikož jsme se s Jirkou už cítili jako domorodci, vzali jsme to zkratkou dle Tombazziho mapy. Na tomto místě doporučím: nejezděte na Zanzibaru žádnými zkratkami, ale držte se hezky pokorně hlavních tahů… cesta to byla strastiplná, málem jsme zlomili podvozek u auta vejpůl a téměř jsme si vytřásli duše - vše to ještě bylo provázeno trvalou nejistotou, zda jedeme správně a kdeže nás ta dlouhá hrbolatá stezka mezi nepřehlednými keříky nakonec vyplivne.

     Dopadlo to dobře, narazili jsme na asfaltku a po té se dostali do Kiwengwy, ale žádné udusané prostranství a kolem něj kulaté chýše z proutí, jak jsem si původně představovala. Zastavili jsme tedy u betonového "motorestu", dali si pivo a poptali jsme se. "Ano, Masajové tu žijí a snad bude možné domluvit i někoho, kdo by nás k nim zavedl…" Inu, nebudu to protahovat. Masajové tu byli - krásní, štíhlí, vysocí, s nesmírně dlouhými a elegantními končetinami, tradičně oblečení do kusu pestré látky, ozdobeni nákrčníky, nátepníky a nákotníky, zajímavé copánkové účesy, či naopak holá hlava a plavná chůze - prostě jako z filmu! Jeden takový si pro nás přišel a za předem smluvenou korektní částku nás vzal do své vesnice. Tradiční vesnice - cha ! … bydleli v betonových domcích, zdaleka ne všichni byli "po masajsku" oblečeni a jestli jsme to dobře pochopili, tak se specializují na výrobu všemožných tretek a suvenýrů pro turisty. Ty prodávají nejen zde na ostrově v nedalekých hotelích na pláži a také v hlavním městečku, ale zejména vyrábějí přívěsky, náramky, spony a sošky na vývoz - velký zájem je o ně prý v Itálii. Hned nám začalo být jasné, odkud se berou ty africké výrobky na římském blešáku u Porta Portese…


Velmi blízké obchodní vztahy mezi Kiwengvou a Římem jsou evidentní :)


Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.


Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.


A na samý závěr dvě fotografie…


Jedna krásná žánrová, kýčovitá s Masajem.




A druhá naprosto groteskní. Tento pohled se nám naskytl po ukončení průzkumu vesnice při návratu do motorestu, kde jsme nechali auto. Snažila jsem se špicovat uši, ale bylo mi to houby platné, protože běloch hovořil svahilsky, a tak jsem nechala zakutálet krytku od objektivu k jejich stolu a nějak mi stále nešla sebrat ze země… :) Přitom jsem si v klidu prohlédla monitor notebooku, kde byly jakési velkolepé stavební plány. Takže masajská smetánka má nejspíš za lubem nějaké joint venture s italským investorem…

     A to je asi taková symbolická tečka za tím naším příběhem. Zanzibar je nádherný, exotický, úchvatný - ale jeďte tam honem, než si Masajové ke svým mobilům (ty na fotce nejsou vidět, ale měli je) a slunečním brýlím od Armaniho pořídí ještě kaťata Hugo Boss.