úvod o nás Reportáže Cestografie Knihy Napište nám


Horké novinky - něco jako facebook… :)
(květen 2015)
      "Myslíš, že není hloupý dávat na můj cestovatelský web sdělení o soukromém životě?"

      "Píšeš o cestách a máš okruh lidí, které to zajímá. A tohle je cesta v Čechách, která tě dostala někam jinam. Tak to tam patří."
 
HORKÉ NOVINKY Já nemám facebook a zuby-nehty se mu bráním ... tuším, že je to velký žrout času, že jednomu nedá tam nechodit a nekomunikovat s ostatními alespoň ze slušnosti. Na druhou stranu cítím jakousi "povinnost" zveřejňovat své aktuality - vnímám z ústních i písemných reakcí lidí blízkých, známých, nebo naopak velmi vzdálených, že moje písemné výtvory a reportáže nejsou pouhým plácáním do vody a že je nemálo těch, které to zajímá (!!!) … :)

     Mnozí čekají, kdy něco napíšu, a těší se na novou cestovatelskou reportáž. To je pro mne moc milé zjištění… Zároveň to ale znamená určitý závazek - nezklamat ty, kteří se těší na další pokračování, a průběžně se s nimi dělit o své zážitky. Uvědomuji si, že se v tomto ohledu nechovám příliš ohleduplně, a mám sama na sebe vztek.

     Asi bych měla trochu poodhalit osobní pozadí svého dvouletého (!!! Hanba!) odmlčení a seznámit Vás se svými plány…

Věc první:

    Čím déle reportáže píšu, tím více se s nimi hrabu. Tím větší cítím zodpovědnost, abych nepsala hlouposti, a - logicky - tím déle mi to všechno trvá. Podobně: čím déle fotografuji, tím více a zodpovědněji fotografuji (pryč s gigabajtovými paměťovými kartami!!!), takže už jen vytřídit fotografie z cesty je pro mne práce na pár večerů…

No, … věc druhá:

    Na stará kolena se mi malinko zpřeházel život. A to že zásadně. Dřív se mne lidi ptali: "Proboha, kde na to všechno berete čas?? Chodíte do práce, fotíte, pořádáte výstavy, cestujete, píšete reportáže, vydáváte knihy, staráte se o domácnost, o zahradu… ??"
    Tehdy jsem tak nějak nechápala, co je na tom divného? Jak potom vlastně ti ostatní lidé žijí? Jak se na tohle můžou ptát? … Když nevysedávám po kavárnách a netlachám s kamarádkami, každý večer nekoukám na televizi, tak mám taaakovou spoustu času! - Stačí si ho trochu uspořádat… Hehe… Ono je to krapet jinak … mohla bych o tom napsat knihu… :)


Správná odpověď na otázku "Kde na to berete čas?" byla: "Žiju v nezdravém vztahu." V červenci 2013 přišel znenadání "den pravdy" - "den otevření naivních očí"… V podobných situacích se cituje klišé "svět se mi zhroutil" - to v mém případě trvalo sotva pár týdnů… Život je příliš krátký a krásný na to, aby člověk dlouho truchlil a drásal se, když se mu rozpadne manželství. Najednou se začaly dít věci … osud mi připravil obrat, kterému (abych vážnost situace odlehčila) říkám "ten nekýčovitější americkej béčkovej film, co si jen dovedete představit"… Těžko soudit, za co můžu já, za co může náhoda, za co může osud, za co může Pán Bůh - výsledkem ale je, že teď prožívám po čertech zdravý vztah... :) Takže teď nemám čas na psaní reportáží ani na ateliérové focení. Tak mi to přejte … :)))

    Stále cestuju. Můj nový Jiří (osud má smysl pro humor) necestuje. Nejspíš je to tak dobře. Všechno, co mi nešlo s Jirkou Brůhou, mi jde s Jiřím… a to, co mi šlo s Jirkou Brůhou = cestování, není možné s Jiřím.

     Jezdím s dcerami, do Namibie jsem vyrazila s "cizím" manželským párem, snažila jsem se sehnat "cestovního parťáka" na inzerát … možná zase někam vyrazím s Jirkou Brůhou - chybí nám to oběma. Uvidíme…


Jeden kamarád mi řekl: "Ses zbláznila? Buď ráda, že ho máš. To by musel bejt svatej, aby ti toleroval cestování s bývalým manželem!" … No, asi svatej je… :) už jenom proto, že to se mnou vydrží. :) - Jeden z argumentů Jirky Brůhy byl: "Všichni kroutí hlavama a obdivujou mne, že to s tebou můžu vydržet.")

    Jedna věc je jistá - chci se zase vrhnout do psaní svých cestovatelských zážitků.

     Mám rozepsanou Kubu, kde jsme byly s dcerami v únoru 2014 … hrabu se s tím už přes rok! Jsem nemožná.
     V řadě čeká Namibie, Španělsko, Řecko … a ze starších ještě podrobně rozpracované Jordánsko, Libanon, další Gruzie … ach jo. A to už máme koupené letenky do Uzbekistánu. Dobře to vystihl ten stejný kamarád, když řekl, že mne charakterizuje jediné slovo - "neklid".
     Řekla jsem si, že než vždycky porodím velkou reportáž, budu alespoň psát "malé zápisky a první dojmy z cesty" … je pravda, že těch pár dní nadšení, kdy má člověk po návratu ještě vše v živé paměti a nese v srdci čerstvé emoce, je dobré zachytit a zúročit "zatepla" … tak to zkusím :)

     Na toto místo budu vkládat - resp. budu se snažit vkládat - krátké imprese vždy bezprostředně po příjezdu zpátky domů…