Brůhovi - cestovní horečka

"Můžu si vás vyfotit?"

(2020)

Od začátku roku 2019 mi v Českobudějovickém deníku skoro každou sobotu vychází cestovatelská reportážní fotografie s doprovodným příběhem.

Celé je to uvedené vysvětlujícím odstavečkem:

„Českobudějovická oční lékařka cestuje a fotografuje. Fotografuje jak o život. Domů si přiváží snímky nevšední architektury, dechberoucí přírody, úsměvných situací, zajímavých detailů... Ale to, co ji vzrušuje nejvíc, jsou lidé. Oslovuje je, naslouchá jim, portrétuje je.“

   Tento projekt mne nesmírně baví. Popisuji své nedávné historky z cest, ale lovím i v archivu a oživuji přitom téměř zapomenuté příběhy. Vzpomínám, znovu si uvědomuji, přemýšlím o souvislostech, hledám analogie, směji se, slzím a hlavně znovuprožívám. Baví mne „vyzobávat“ a popisovat příhody, které by mohly být pro člověka, který neví, nezná, necestuje, zajímavé.

   Doprovodné texty se postupně vyvíjejí (a zároveň prodlužují), z krátkých osobních impresí se stávají články cestopisné a vysvětlující. Tím, že se jedná o navzájem nesouvisející uzavřené epizody, na kterých je možné pracovat v krátkých oddělených časových úsecích, to pro mne nepředstavuje tak náročnou práci jako na delších a komplexnějších cestovatelských reportážích, a baví mne to o to více.

   Zkraje jsem postupovala velmi striktně – fotografe přesně zobrazuje konkrétní příběh, resp. člověka. Postupem času jsem zjistila, že mám některé fajn historky, ke kterým mi bohužel chybí fotka, a na druhou stranu mám hezké fotografie bez příběhu, které však celkem příhodně k některé ze „sirotčích“ příhod pasují. A tak jsem si několikrát dovolila použít nedůslednost v podobě berliček „ilustrační foto“.

   Níže tedy předkládám fotografie s příběhy, anebo příběhy s fotografiemi řazené tak, jak postupně vycházejí/vycházely v sobotním vydání novin.

– psáno v lednu 2020.